Vznik knihy

23. září 2009 v 12:54 | Míša B. |  O mně
Bylo mi tehdy čerstvých šestnáct a vůbec jsem netušila, co chci v životě dělat a nebo kým vlastně jsem.


Hledala jsem sama sebe a byla to dlouhá cesta (dnes již mohu s klidem říct, že jsem se dávno našla a jsem šťastná). Nikdy předtím by mě nenapadlo, že bych mohla začít psát. Jako malá holka jsem chtěla být veterinářkou, protože snad už od narození miluju zvířata. Jenže časem jsem zjistila, že právě kvůli této lásce, veterinu dělat nemůžu, jelikož bych nedokázala nějaké zvíře usmrtit ani z nutnosti a navíc nesnesu pohled na krev.

Pak jsem propadla malování a maluju ráda dodnes. Nadchla mě představa, že bych se tím mohla jednou živit a tak jsem si za tímto svým novým snem tvrdě šla. Až mi jednoho dne, asi někdy v sedmé třídě základní školy, otevřel taťka oči. Kreslení by mě asi sotva uživilo a nakonec jsem stejně zjistila, že by mě taková práce nejspíš nebavila. A začala jsem vážně uvažovat o přírodních vědách, lépe řečeno o zoologii.

To byl můj další velký sen a nepustil mě ani teď. Zamilovala jsem se do mořského světa a především do kytovců a přála jsem si je studovat. Pozorovat je a zjišťovat nové věci z jejich života. Ale tady u nás jsou bohužel omezené možnosti... být mořskou zooložkou není jen tak - kvůli tomu, že zde nemáme moře, je to příliš složité (podle mě skoro nemožné).

No a pak jsem začala číst. Asi někdy v deváté třídě nebo začátkem prvního roku na obchodce. Do té doby jsem totiž snad vůbec nečetla. Knihy mi nic neříkaly (což mi dnes také přijde téměř nemožné, když vezmu v úvahu, jaký se ze mě stal knihomol). Až jsem si asi před třemi roky poprvé přečetla první fantasy román. Byl jím Eragon a já tomu příběhu zcela podlehla. Následoval slavný Harry Potter, Pán prstenů a další fantasy a mě jednoho dne napadlo, že bych si taky mohla vymyslet nějaký vlastní fantasy příběh. Už dlouho jsem totiž vymýšlela vlastní příběhy, ale vždy jsem je pouze kreslila - něco jako komiks. Pro radost a protože mě to bavilo. Jenže jsem do těch svých kreslených příběhů nikdy nemohla dát úplně všechny myšlenky. A tak jsem si řekla, že zkusím napsat knihu. Buď mě to bude bavit a nebo ne.

A ono mě to bavit začalo. Co víc, přímo mě to pohltilo. Mohu s klidem říct, že do té doby jsem byla jen zmatená a celkem naivní puberťačka, ale pak se všechno změnilo. Příběh, který jsem nazvala Lilandgarie, mě jakoby naplnil. Úplně jsem mu propadla a psala jsem skoro denně. Zjistila jsem, že unikat do jiného světa a zažívat vlastní dobrodružství je něco, po čem jsem vždycky toužila. Psaní mě začala opravdu bavit, ale bohužel mi to stěžovala škola (byla jsem tehdy první rokem na obchodní akademii) a taky můj mladší bráška, kterému jsem věčně zabírala počítač. Ale nakonec jsme se vždy dohodli, David umí být tolerantní a chápavý, když chce.
Dnes už mám naštěstí vlastní pokoj.

A tak jsem se dala do psaní svého prvního opravdového příběhu a myslím, že nebudu přehánět, když řeknu, že můj život se tím úplně změnil. Konečně jsem našla sama sebe. Pochopila jsem, co je pro mě v životě opravdu důležité, našla jsem svůj životní cíl i nový sen a toho snu se držím. Také jsem si v hlavě ujasnila spoustu věcí a navíc jsem o rok později poznala jednu slečnu, bez které bych se nyní už neobešla a která mi pomohla naučit se prosazovat své názory a vážit si sama sebe. A ačkoli jsme na první pohled jako oheň a voda (Black and White, řekli by mnozí - nebo možná Black and Pink), uvnitř jsme si v mnohém podobné. Dnes mi především tato má skvělá kamarádka (a také další dvě nejlepší kamarádky, které znám už spoustu let) opravdu významně pomáhá a nevím, jak bych se bez jejich pomoci a rad ohledně psaní obešla.

Když byl první díl Lilandgarie - později celá trilogie získala název Poselství jednorožců - hotový, chtěla jsem zkusit štěstí a poslat ho některému z nakladatelství. Chtěla jsem znát názor, jestli má vůbec cenu psát. Sama jsem k tomu odvahu neměla, ale můj taťka to vyřídil za mě. A pak se mi splnil největší sen. Zkusila jsem Fragment a příběh se jim líbil. A tím se daly do pohybu věci ohledně vydání, zatímco já pracovala na druhém dílu.

Poslední díl trilogie jsem dokončila v létě 2007 a byla jsem šťastná a smutná zároveň. První z mých velkých dobrodružství skončilo. Ale začala se rozvíjet nová a já doufám, že ještě napínavější a divočejší.

 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 S1M0NE | Web | 28. prosince 2009 v 16:53 | Reagovat

To jsi napsala hezky, musí to být určitě skvělý pocit vydat vlastní knížku a ještě k tomu celou triologii :) Teď jsem se koukala jsem si do databáze naší knihovny a mají tam všechny tři díly. Tak si je příště nejspíš vypůjčím, ten tvůj příběh mě zaujal ;)

2 Elísek | 25. března 2010 v 18:51 | Reagovat

já chcu být taky veterinářka miluju zvířata nejvíc z celého srdce (stejně jako některé kluky:D)ale po přečtení tohoto příběhu jsem mnohé zjistila už jako malá jsem psala čtyřlístek(když jsem to našla po sedmi letech tak jsem si řekla že hůř jsem to napsat nemohla:D) a vždycky jsem chtěla něco napsat ale nic jsem nevymyslela vždycky jsem něco přečela a pak jsem chtěla napsat něco na ten způsob.ale teď jsem starší tak toho vymyslím víc a doufám že se tak knížka ujme jako ta tvoje :o)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Partneři:
Pravidla:
Majitelka stránek si vyhrazuje právo mazat nebo upravovat nevyhovující
komentáře a vzkazy, obsahují-li vulgární či urážlivá slova. . .. .
Pište česky, užívejte háčky i čárky a interpunkční znaménka.
Na veškerý obsah na těchto stránkách se vztahují autorská práva. Je zakázáno kopírovat a jinak šířit informace z těchto stránek bez písemného souhlasu autora tohoto blogu. Můžete ze stránek citovat, avšak pouze s uvedením tohoto blogu jako zdroje a s přímým odkazem.