Ve slepé uličce

29. června 2010 v 16:00 | Míša B.
avatar

Přeji krásný letní den :D

Rozhodla jsem se zveřejnit tu mou povídku, kterou otiskli v časopise Dívka (č. 1/10, psala jsem o tom 10. 12, TADY). Napadlo mě totiž, že někteří z vás si Dívku možná nekupují a povídku nečetli... tak kdybyste si ji chtěli přečíst, můžete teď a tady :D Je to typická love story, předem upozorňuji, nic světoborného! 
Tak ať se vám líbí!

A ještě předem upozorňuji, že zase chystám změnu vzhledu, protože se mi tento moc nelíbí. A tentokrát to tu asi celé překopu :D

Edit: 29.6., 22:17, ještě jsem zapomněla! Na tomisus.blog.cz si můžete přečíst další rozhovor s mou maličkostí :D Tímto Tomisusovi ještě jednou děkuju ;)


Zaparkovala jsem, vytáhla klíčky a vylezla z auta. Zabouchla jsem dveře a zamkla. Musela jsem se usmát, ještě pořád jsem se nemohla zbavit toho zvláštního pocitu. Řidičák jsem totiž měla docela krátce, tak bylo jasný, že jsem si za volantem připadala jako velká holka.

Okamžitě jsem zamířila rovnou ke stájím. Pracuju tady u koní brigádně už čtyři měsíce. To je přesně doba, jak dlouho znám Daniela. Poznali jsme se totiž právě tady. Úplně nečekaně, hned první den jsem se do něho zamilovala. Láska na první pohled. Docela komický, protože já na něco takovýho nikdy nevěřila. Dokud jsem to sama nezažila.

Daniel tu maká mnohem dýl než já, takže mě tu ze začátku prováděl, všechno mi ukazoval a pomáhal mi, kdykoli jsem to potřebovala. Byl prostě kouzelnej. Vlastně je celkově výjimečnej, úplně stvořenej pro mě. Ale má to jeden háček - Daniel je stydlín.

Vlastně tak na první pohled vůbec nevypadal a ani tak nepůsobí, ale když jsem ho poznala blíž... bylo mi to jasný. Za celý ty čtyři měsíce se totiž mezi
námi vůbec nic nestalo. A to jsem si zatraceně jistá, že o mě zájem má. Všimla jsem si těch jemných náznaků, jeho chování, jeho pohledů a úsměvů, to jak je ke mně pozorný. Ale to je všechno. Víc ani ťuk.

Bohužel ani já nejsem typ, kterej by suverénně balil kluky. Vlastně nemám ani moc zkušeností, na lásku jsem měla vždycky smůlu. Jako bych celou dobu čekala jen a jen na něho.

Takže jsme se asi octli v začarovaném kruhu. On nic neudělá, já nic neudělám, takže nic nebude? S tím jsem se odmítala smířit a stále jsem vymýšlela různý taktiky... třeba jak se ho náhodou dotknu, že ho pochválím a já nevím co ještě. Ale moc se mi to nevedlo. Měli jsme toho spolu tolik společnýho, vydrželi jsme si povídat hodiny! Ale asi to pořád nestačilo k tomu, aby se k něčemu rozhoupal.

Bylo mi už dávno jasný, že ten první zásadní krok musím udělat já - pozvat ho na rande. Jenže jsem se k tomu pořád ještě neodhodlala. Měla jsem strach, to dá rozum. Bála jsem se přímo šíleně, ale co jinýho mi zbývá? Pokud ho chci - a to ho chci fakt hodně - tak to musím udělat. Už mě to chození kolem horký kaše totiž nebaví.

Omotala jsem si šálu víc kolem krku. Dneska byla teda pořádná kosa. Mrzlo a fučel ledovej vichr. Brr, ruce jsem zastrčila do kapes. Stáje už jsem měla před sebou, pozemky byly zasypaný bělostnou pokrývkou sněhu. Vypadalo to nádherně, ale ta zima...

Chystala jsem se zaplout do tepla mezi své milované koníky, ale vtom jsem ho uviděla. Zrovna vyšel za stáje s kýblem čehosi, co vylil za rohem do sněhu. Vypadal zase tak krásně... nejvíc jsem na něm milovala jeho překrásné uhrančivé oči. A taky vlasy a úsměv, ty jeho široký rameny a hruď, ty úžasný ruce a -

"Ahoj!" zavolal na mě a já se honem probrala z transu.

"Ahoj," usmála jsem se a šla k němu.

"Dneska je příšerná kosa," řekl, když už jsem mu stála tváří v tvář.

"To jo, a na zítra prej hlásej až mínus třináct!"

"Fakt jo? No super, to abych si na sebe oblík aspoň tunu svetrů."

"Jo," zasmála jsem se. "To asi jo. A jak se dneska máš?"

"Ále," povzdechl si. "Tak jde to. Mám toho nějak dost, ale... ráno jsem zas makal u táty, pak jsem musel ještě do Prahy a potom honem sem. Takže blázinec."

"Měl by sis dát konečně taky pauzu," domlouvala jsem mu. Nato se jenom usmál a zamířil zpátky ke stáji.

"Musím to tam odnést," pohodil s úsměvem kýblem.

Vtom jako by mě něco nakoplo... "Danieli, počkej!" Sehnula jsem se a sebrala do rukou sníh. Když se otočil, hodila jsem po něm uplácanou kouli. A zásah - trefila jsem se mu přímo do ramene!

"Hele!" zvolal překvapeně a pak se začal smát. Já už se tlemila na celý kolo, ale když odhodil kýbl a vypadal, že si to se mnou chystá pěkně vyřídit, začínala jsem se bát. V mžiku po mě mrsknul svou sněhovou kouli a bohužel mě zasáhnul do zad. Vyjekla jsem a dala se na útěk. Přitom jsem se snažila vytvořit další bombu.

"Počkej!" volal a rozeběhl se za mnou. Já se zrovna otočila a hodila po něm další kouli. Částečně jsem ho trefila do boku. To už se ale nebezpečně přibližoval a mně došlo, že je mnohem rychlejší než já!

"Né!" smála jsem se, když mě trefila další koule do ramene a sníh mi zapadal za krk. To už mě ale Daniel dohonil a chytil za bundu.

"A mám tě!"

"Ne, ušetři mě!" nemohla jsem se přestat smát, až když jsem ucítila jeho ruce na svých bocích, došla mi ta situace. Stála jsem těsně u něho, přitisknutá k jeho tělu a on se nade mnou skláněl s tím svým krásným úsměvem.

Na chvíli jsem zvážněla a srdce mi začalo bít jako splašený. Takhle blízko jsem mu ještě nebyla. Bože, byl to tak úžasnej pocit. Dívali jsem se navzájem do očí, on se pořád lehce usmíval a já se usmála taky. Potom se ke mně začal přibližovat a já myslela, že mě snad na místě trefí šlak!

Ježiši, on mě snad políbí! To ne, bože, co když omdlím?

Sledovala jsem střídavě jeho oči a jeho přibližující se rty. Přitom jsem měla pocit, že mi srdce snad každou vteřinu vylítne z hrudi. Najednou se dotkl mé tváře a já myslela, že se snad na místě rozplynu. Pak mě konečně políbil.

Jeho rty se něžně dotkly těch mých. Zůstala jsem stát jako přimražená, byla jsem úplně mimo. V hlavě jsem měla vykouřeno a když jsem ucítila, jak jeho rty jemně laskají ty mé, zaplavila mě směsice blažených pocitů. Váhavě jsem mu vyšla vstříc, víc se k němu přitiskla a pohladila ho po tváři. Cítila jsem, jak jeho ruce kloužou po mých zádech. Druhou dlaní jsem mu zajela do vlasů. Měl čepici, ale to mi nevadilo.

Najednou mě začal líbat vášnivěji. Až se mi z toho zatočila hlava. Jeho jazyk pronikl do mých úst a setkal se s mým. Připadala jsem si jako v ráji. Zaplavilo mě vzrušení. Připojila jsem se k jeho hrátkám jazykem, ale když se zdálo, že by se vášeň mohla stupňovat, najednou polibek opět zjemnil. Nebránila jsem se.

Když jsme se od sebe odtrhli, zrovna přicházel náš spolupracovník. Honem jsem se od Daniela odtáhla a oba jsme počkali, až Michal zmizí. Srdce mi ještě pořád splašeně bušilo, hlava se mi točila. Bála jsem se, abych sebou každou chvíli nesekla. Váhavě jsem se na Daniela podívala.

Pozoroval mě s plachým úsměvem. Taky jsem se na něho usmála a sklopila pohled. A co teď? Co bude teď?

"Páni," vypravila jsem ze sebe nakonec.

On se zasmál, "jo, to jo." Něžně se na mě podíval a natáhl ke mně ruku. "Půjdeme dovnitř?"

Zazubila jsem se. "Jasně." Snad už se teď konečně někam pohneme!
 

33 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Selin | 29. června 2010 v 16:25 | Reagovat

Ten příběh je krásný a tak dojemný. Je nádherný. Nedivím se, že ti ho v dívce otiskli:-* A nemůžu se dočkat na nový vzhled!:-*

2 CLARISA | 29. června 2010 v 21:21 | Reagovat

To je tak krásný a boží
Taky se chystám dát do časopisu povídku. Ale zatim se mi to nedaři:(( protože jsem nenapsala tak dobrou aby jsem to mohla zkusit:((

3 terysek06 | Web | 5. července 2010 v 9:52 | Reagovat

moc pěkný...už se tky těším na nový dess

4 misha | 6. července 2010 v 14:25 | Reagovat

povídka je to opravdu krásná, smutná a plná citů..prostě paráda jako vždy! a design je taky opět moooc pěkný :-)

5 Jojo | 6. července 2010 v 20:19 | Reagovat

pane jo fakt krásný Míšo =) úžasný =D málem sem se rozplynula jak sem to četla... je neuvěřitelný jak to dokážeš napsat s takovým citem =) krááása <3

6 Verča | E-mail | 2. srpna 2010 v 0:11 | Reagovat

Pěkná romantika. Až se mi zastesklo po imě.:-)
Já jsem sice už dlouho Dívku nečetla, ale co se tak pamatuju, psali tam pořád jen o Highschool musical, Jonasis brothers atd. Konečně tam teda bylo něco krásnýho. Já být tou redakcí, nechám tě napsat aspoň jedno číslo toho časáku. To by se jim hned zvýšila tržba a to i bez řasenek, rtěnek, náušnic a všelijakých dalších cetek, co k tomu dávaj.:-)

7 monina.medůza | E-mail | 7. srpna 2010 v 16:05 | Reagovat

OMG...to bylo fakt super!!! seš fakt super spisovatelka!!!

8 Míša/Neli | 8. srpna 2010 v 18:40 | Reagovat

DĚKUJUUUU MOC VŠEM!!! :)

9 Uran | 7. září 2010 v 22:58 | Reagovat

Neuraz se ale fantasy ti jde líp, ne že by to bylo špatný, je to fajn, ale no prostě já nevím. Piš co se ti libí, to je moje heslo.

10 honiska | Web | 29. ledna 2011 v 14:14 | Reagovat

krása fakt moc moc dojemný seš fakt moc dobrá :) seš prostě jednička ;)

11 Denny | 21. února 2011 v 21:03 | Reagovat

Moc krásná povídka :-) povedla se ti..seš nejlepší ! :-)

12 mythrill | 27. května 2011 v 19:04 | Reagovat

Opravdu krásná povídka! Je to jako by vedle teba někdo stál a našeptával přesně, co máš psát. Když čtu tvoje přiběhy, je to jako vznášet se vysoko v oblacích a být lehká jako peříčko. Takový mám pocit a není zrovna nepříjemný :D

13 Ellie | Web | 29. května 2011 v 11:24 | Reagovat

nádherný

14 Milkacenka | 15. června 2011 v 11:26 | Reagovat

JJ, souhlasím s mythrill, doopravdy úžasný =))

Jsi pro mě ta nej spisovatelka, a určo nejsem sama, o tom není pochyb. ;-) =)

15 Noemi | 24. září 2011 v 19:55 | Reagovat

Moc pěkný... :))

16 keira*** | 4. října 2011 v 17:45 | Reagovat

bomba! :)) není pokračování?

17 PARALA | 4. října 2011 v 18:18 | Reagovat

BOMBA!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

18 Neilin a Aranis | 30. října 2011 v 20:49 | Reagovat

Opravdu krásná povídka! Je to jako by vedle teba někdo stál a našeptával přesně, co máš psát. Když čtu tvoje přiběhy, je to jako vznášet se vysoko v oblacích a být lehká jako peříčko. Takový mám pocit a není zrovna nepříjemný :D jsi můj vzor

19 Neilin a Awrixel.Aranis a VEragir | 3. března 2012 v 11:46 | Reagovat

boží!

20 kačA | 29. června 2012 v 16:01 | Reagovat

Krásný.. ikdyž je to krátký tak je to super a mimochodem míšo umíš krásně popisovat.. :D

21 roliand | 23. ledna 2013 v 13:04 | Reagovat

Nechutně přeslazeny, ale dá se to.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Partneři:
Pravidla:
Majitelka stránek si vyhrazuje právo mazat nebo upravovat nevyhovující
komentáře a vzkazy, obsahují-li vulgární či urážlivá slova. . .. .
Pište česky, užívejte háčky i čárky a interpunkční znaménka.
Na veškerý obsah na těchto stránkách se vztahují autorská práva. Je zakázáno kopírovat a jinak šířit informace z těchto stránek bez písemného souhlasu autora tohoto blogu. Můžete ze stránek citovat, avšak pouze s uvedením tohoto blogu jako zdroje a s přímým odkazem.