1. vzpomínka

21. července 2011 v 17:28 | Míša B. |  Terienina minulost
Po delším čekáním jsem konečně sepsala první vzpomínku z Terieniny minulosti :) Snad se bude líbit :) Snad se mi podaří co nejdřív ke vzpomínce dokreslit i obrázek ;)


Ten den jsem se procházela chodbami a nechávala myšlenky volně pobíhat. Poslední dobou jsem se cítila podivně roztržitá a nesoustředěná a začínala jsem mít vztek sama na sebe. Kdykoli jsem zaslechla návrat výpravy, už jsem se mačkala k oknu, abych viděla. Ale nebylo to kvůli bratrovi, jak jsem se snažila sama sobě namluvit. Ne, bylo to kvůli němu. Chtěla jsem vidět jeho.
Jak jsem byla bláhová! Kdyby slyšela, nad čím přemýšlím, má matka, pokárala by mě. Ne, spíš by byla zklamaná. A to jsem nechtěla. Věděla jsem, jaké si dělá starosti o Awrixela, a nechtěla jsem ji trápit ještě já.
Zastavila jsem se. Vyděsilo mě, kak mě mé nohy až zanesly. Přestala jsem vnímat a ponořila se do svých myšlenek, až jsem ztratila pojem o tom, kam vlastně jdu. V těchto temných chodbách byl cítit zatuchlý chlad a vlhkost. U stropu hořely v malých mísách ohně, které těmhle místům propůjčovaly ďábelské vzezření. Ocitla jsem se v podzemních chodbách. A když jsem zaslechla hluk, tušila jsem, kde přesně.
Pokud jsem věděla, nacházely se tu pouze dva podzemní sály: otcova soukromá síň a cvičiště.
Uhodla jsem, že cvičiště bude támhle za rohem. Ty zvuky vycházely odtamtud. Tlumené hlasy a rachot tančících mečů. Tenký hlásek v mé hlavě na mě křičel, ať se otočím a vrátím se zpátky, dokud je čas. Jenže já ho nechtěla slyšet. Něco, něco silnějšího, mě nabádalo, abych udělala ještě pár kroků, jen pár maličkých krůčků… a podívala se tam. Za ta velká, železná vrata. Ano, ještě krůček… Oheň ozářil obrovské dvoukřídlé dveře se čtyřmi závorami. Najednou mi připomínaly tlamu železného obra. Roztřásla jsem se.
Upřela na mě oči trojice ibraxirů. Střežili je, ty dveře. Teď už jsem vážně myslela, že se obrátím a uteču. Nesnášela jsem ty stvůry. Dívaly se tak… vždycky se dívaly hladově. Uvědomila jsem si, že se trhavě nadechuju. Jsem nervózní. Jsem napjatá. Proč? Je to jenom cvičiště. Vím, že je to jenom cvičiště. A těch zrůd se nemusím bát. Jsem tu přeci paní, no ne? No, skoro.
Přistoupila jsem blíž. "Otevřete mi," poručila jsem, aniž bych se na ibraxiry podívala. Vypadali zmateně. Neumí mluvit, ale musí přijímat rozkazy. Jenže jsem nevěděla, jestli i ode mě. Dívali se jeden na druhého, šklebili se a mlaskali širokými tlamami. Potlačila jsem nával znechucení. Musím přitvrdit. No tak, to zvládnu.
"Otevřít! Nebo vás nechám ztrestat!" dobrá, ještě trošku: "Nechám napíchnout vaše hlavy na hradby!"
To se povedlo. Už se otáčejí a tlačí do vrat. Asi je zapotřebí hodně síly, aby se otevřely. Řinčení kovu sílí a hluk se valí ven. Zhluboka jsem se nadechla a s hrdě zdviženou hlavou jsem prošla dovnitř. Toho zápachu chlupatých těl jsem se snažila nevšímat.
Sál byl obrovský. Stěny byly masité, z tmavého kamene, který se vlhce leskl jako zpocený. Druhou stranu skoro nebylo vidět, jak byla daleko a ztrácela se ve tmě. U vysokého stropu visela na řetězech zavěšená mísa s plameny. Byly tu jediným zdrojem světla. Po mé pravé ruce stoupaly schody na vysoké tribuny, které zely prázdnotou. Věděla jsem, že tu otec čas od času pořádal zápasy a různé kruté hry a nutil své poddané, nebo spíše otroky, aby se na to dívali. I mně chtěl tu podívanou ukázat, ale matce se zatím pokaždé podařilo ho přesvědčit, že na to ještě nejsem dost stará.
Uprostřed bylo bojiště obehnané kamennou zdí, z níž trčela kopí. Na ochoz vedly další úzké schůdky. Nadzvedla jsem si sukni a váhavě k nim zamířila. Nedokázala jsem svou zvědavost zkrotit. Musela jsem se alespoň podívat.
Vystoupala jsem nahoru a nahnula se přes zídku, abych viděla dolů. Okamžitě mi uvízl dech v hrdle. Byl tam on. U všemocných bohů a je polonahý a zpocený a tak… tak divoký.
Nejspíš je to součást výcviku. Točil se uprostřed bojiště, v jedné ruce meč, v druhé dýku, a kolem něho se míhala čtveřice Temných. Všichni byli ozbrojeni pravými zbraněmi, žádné napodobeniny, aby si náhodou neublížili… ne, byla jsem si jistá, že ty hroty už prolily krev.
Nečekaně jsem se zachvěla a projela mnou zimnice. Sledovala jsem ho, jak je hbitý, dravý a nelítostný a cosi uvnitř mě se pohnulo. Nevěděla jsem přesně, co to je, ale zato jsem přesně věděla, že je mi z toho horko a že mi to stahuje hrdlo a nutí srdce, aby bilo rychleji a rychleji…
Vtom ho jeden z Temných škrábl mečem do paže. Sorgan na okamžik ztuhl a pak… jako by se v něm probudilo zlo. Vyrazil vpřed, smetl všechny soupeře a protivníkovi, který ho zranil, vrazil meč do břicha.
Málem jsem vykřikla. Dlaně jsem si přitiskla na ústa a v nevíře jsem sledovala, jak Temný klesá na kolena, mezi prsty mu proudí hustá krev, a pak padá tváří k zemi. On ho zabil, opravdu ho zabil… jenom tak. Bez mrknutí oka, prostě ho probodl.
Sorgan se najednou otočil a podíval se přímo na mě.
Ty černé oči…
"Co tady děláš?" křikl. Sotva jsem ovládala vlastní hlas.
"Tys ho zabil."
Sorgan se zamračil a podíval se na mrtvolu. Strčil do ní špičkou boty. "Máš pravdu. Je tuhej." Obrátil se na zbylé Temné. "Uklidit!" Jednomu hodil svůj meč. "Vyčistit!"
Dělalo se mi špatně. Honem jsem se otočila, seběhla schůdky a pospíchala pryč. Neměla jsem sem chodit, neměla.
Najednou se objevil za mnou a popadl mě za paži. Prudce trhl a obrátil mě k sobě. Sykla jsem, jeho stisk byl jako železný. Pustil mě.
"Snad přede mnou nechceš utéct?" zúžil oči. "Má paní."
Snažila jsem se trochu sebrat, musela jsem zachovat klid a najít odvahu, jinak bych se na něho nedokázala ani podívat.
"Chci odejít," řekla jsem vznešeně. "Nemůžeš mi bránit, vojáku."
Tváří mu šlehl vztek a ty oči se zableskly jako bouřkové nebe. Najednou po mně chňapl a prsty mi zabořil do kůže. Drtil mi ramena a jeho obličej se přiblížil k mému.
"Dej si pozor, paní," vrčel. "Já nejsem žádný obyčejný voják, kterému bys mohla dle libosti rozkazovat a dělat si z něho svýho poskoka, rozumíš?"
Sebrala jsem poslední kuráž, která mi zbyla. Vytrhla jsem se mu a vzdorně se mu zadívala do očí. "Jsem dcera Neposkvrněného! Co jiného bych podle tebe měla dělat?!"
Rozšířil oči úžasem, očividně zaskočený a překvapený, vteřinu nato v něm zabublal vztek a pak se mu přes rty mihlo cosi sotva postřehnutelného - úsměv.
Ustoupil o krok a předvedl neobratnou poklonu. Celé jeho tělo se přitom napnulo a svaly na zádech a paží se zavlnily jako živé. Byl to úchvatný pohled, ale celé to gesto představovalo spíše provokaci, než skutečnou úctu. "Jistě, má paní," zamumlal, a když ke mně vzhlédl, znovu jsem spatřila ten úsměv. Teď byl šibalský.
Nevěděla jsem, co dělat. Tak jsem se prostě otočila a jak nejvznešeněji jsem dovedla vyrazila jsem ke dveřím.
"Počkej!"
Srdce jsem cítila až v krku. Ohlédla jsem se. Díval se na mě se zvláštním zájmem. Jako by mě zkoumal.
"Ty se mě nebojíš?"
Otočila jsem se k němu. "Bojím."
Pozvedl obočí. Nato si mě prohlédl od hlavy k patě. Bože… "Stala se z tebe nádherná žena, Terien. Máš v sobě sílu."
Co teď? "Děkuji," pokynula jsem mírně hlavou a pak jsem skoro pádila ke dveřím, když jsem si uvědomila, že jsou zavřené. Zarazila jsem se a na okamžik jsem propadala panice, ale potom jsem do sebe znovu vtáhla klid. Zvedla jsem ruku a rázně na ně zabušila. Jenže to nebylo skoro vůbec slyšet.
Sorgan najednou stál vedle mě. Pořád se hravě usmíval. "To musíš takhle." Rozmáchl se mohutnou pěstí a třikrát do vrat praštil, až to zadunělo.
Na prázdno jsem polkla a o krok ustoupila, když se začaly otevírat. Ze všech sil jsem se snažila na válečníka nepodívat. Jenže jsem cítila, jak mě propaluje pohledem. "Pro tohle místo jsi příliš křehká, Terien, má paní. Přesto budu rád, když mě sem přijdeš opět navštívit."
Upřela jsem na něho tvrdý pohled. "Pokud opět někoho nezabiješ."
"Byl to jen Temný. Bezduchá stvůra. Klidně teď vyjedu a přivedu Isgraëlovi na jeho místo tři nové."
Zamračila jsem se, zděšená jeho chladnokrevností. "Jak můžeš být tak necitlivý? Ti, které bys teď bez rozmyšlení přivedl, jsou živé bytosti. Nevinní elfové, kteří mají rodiny, své životy, sny a naděje. A ty bys je o to všechno připravil bez mrknutí oka, bez jediné myšlenky či výčitky, bez milosti."
Díval se na mě, zamyšlený a vážný. "Jsi skutečná dcera své matky."
Hrdě jsem zvedla hlavu: "Ano, to jsem. A ty jsi krutý vrah!" s tím jsem vyběhla do chodby dřív, než mě mohl zastavit.
 

51 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Terra | Web | 21. července 2011 v 17:43 | Reagovat

Moc pěkný příběh.
Vsadím se,že tě baví psát příběhy a tak jestli chceš tak se podívej na jednu mini soutěž o nej příběh.Předem díky a neber to jako reklamu,ber to jako nabídku.

2 BabyDragon | 21. července 2011 v 17:49 | Reagovat

juuuhezkýý!!Hezký kezkýýý!!!!!Supr

3 zrzka | 21. července 2011 v 17:54 | Reagovat

Teda...super,bomba,bozi,supracky,nej a nej...To bylo krasny,napinavy...kdyz jsem to cetla,byla jsem jak na jehlach :))) Diky Miso za krasnou dalsi Terieninu minulost,a taky za tu radost cos mi tedka udelala :D

4 Sněženka | Web | 21. července 2011 v 18:17 | Reagovat

bože to je skvělí :D ty umíš tak dobře psát , že se do toho člověk hned zařere :D je to neskutečné :D

5 Stacy | Web | 21. července 2011 v 19:02 | Reagovat

Tak to mě dostalo ... to bylo něco SKVĚLÍHO !! ... :D :D ... fakt super ... mooooc pěknýý :D :D :D ...

6 lylien | 21. července 2011 v 19:14 | Reagovat

super, skvely proste nadherny ;))) ja od toho nemuzu odtrhnout oci=)

7 akretka | 21. července 2011 v 19:34 | Reagovat

je to ... úžasný!! lyl ty to porovnej se sešitkem ( tím červeným, který jsi četla=))

8 Sam | 21. července 2011 v 19:53 | Reagovat

skvělý moc sa mi to páčilo

9 Kája | 21. července 2011 v 20:44 | Reagovat

Já chci dlaší, já chci další! :)

10 Kája | 21. července 2011 v 20:49 | Reagovat

Ne,vážně. Výborné,dokonalé,famózní! Překrásné. :D

11 Kája | 21. července 2011 v 20:57 | Reagovat

CHtěla bych se jen zeptat, kolik těch vzpomínek bude ? Doufám že co nejvíc! :D

12 Jolania | 21. července 2011 v 21:08 | Reagovat

aaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa to bylo užasný ja sem jak na cvalajícím koni bez třmenu a to je dost dost napínavý  píšeš užasně a těším se na další vzpomínku a taky na další kousek knížky seš užasná :D

13 Enfersis | 21. července 2011 v 21:12 | Reagovat

To je super. Psát Terieniny vzpomínky byl úžasnej nápad. Chválím...

14 Bartí [mám ráda tvůj blogísek] | Web | 21. července 2011 v 22:01 | Reagovat

je to skvělý :) těším se na pokračování

15 Eny | 21. července 2011 v 22:27 | Reagovat

fakt krásný!!... už se těšim na další :)

16 Lady prudilka | 22. července 2011 v 7:56 | Reagovat

Opravdu překrásný. :)

17 Kájík | 22. července 2011 v 9:07 | Reagovat

Je to překrásná vzpomínka už se těšim na dalšíí :D

18 christenn | Web | 22. července 2011 v 10:17 | Reagovat

ÚÚŽASNÝÝ

19 Neilin | 22. července 2011 v 10:31 | Reagovat

Přenádherný♥! těším se na další ;)) seš vážně skvělá ;))

20 Verča | 22. července 2011 v 10:56 | Reagovat

Super!!!

21 Selin | 22. července 2011 v 11:15 | Reagovat

Opět nádherná - vlastně ne nádherná, ale dokonalá vzpomínka :-) Npasala jsi to krásně! Na tom bojišti byl Sorgan dokonalý! A dobře Terien :-) Je úžasný číst, jak se ti dva pomalu sbližují :-) Už se děsně moc těším na další vzpomínku!!!! :-) Neli, šup napiš jí co nejdřív please!!!!! :-)

22 terka | 22. července 2011 v 13:06 | Reagovat

NÁDHERNÝ !!!! =D =D

23 ELIS | 22. července 2011 v 14:33 | Reagovat

Páni, krásně napsané =) Terien dobře zaskórovala :D Doufám že brzy bude další vzpomínka ;) :D

24 Elísek | 22. července 2011 v 15:00 | Reagovat

Perfektní :) Jen tak dál :)

25 Karolína K. 44 | 22. července 2011 v 17:07 | Reagovat

Nádherný příběh! Kolik Terieniných vzpomínek přbližně bude?! Jinak chválím:D Jsi úžasná!

26 Amanda | 22. července 2011 v 17:16 | Reagovat

Úžasný, prostě úžasný, jako vždy.xDD

27 missXD | 22. července 2011 v 17:38 | Reagovat

Skvělí. Úžasný. Dokonalý.

28 Ennis | 22. července 2011 v 17:54 | Reagovat

Boží, boží boží.

29 Ennis | 22. července 2011 v 18:06 | Reagovat

Nejvíce se mi asi líbila ta čás jak Sorgan říkal "Máš pravdu je tuhej-Uklidit-Vyčistit!" To bylo super!

30 Leana Kailien | Web | 22. července 2011 v 18:13 | Reagovat

Krásný a poutavý.

31 christenn | Web | 22. července 2011 v 19:34 | Reagovat

Míšo nakresli nám polonahýho Sorgana =D

32 Adelka904 | 22. července 2011 v 20:48 | Reagovat

Super už se na obrázek těším :) Jinak příběh opět nádhera :)

33 Káťule | 22. července 2011 v 21:02 | Reagovat

Nádhera krása,boží,fantazie! :)

34 andy | 23. července 2011 v 11:08 | Reagovat

hezký

35 Lea | 23. července 2011 v 14:19 | Reagovat

Hezký, docela sem se i smála:-D

36 Dement M. | E-mail | 23. července 2011 v 19:18 | Reagovat

suprový ;) jen tak dál a za chvíli budeš multrimilionářkou jak J.K. rowling :D

37 Kája | 23. července 2011 v 20:08 | Reagovat

[36]: Pravda! :D

38 Terka | 24. července 2011 v 17:00 | Reagovat

Nádherný. :-) Vůbec jsem se od toho nemohla odtrhnout. Strašně se těším na další vzpomínku. :-D

39 Nuray | Web | 24. července 2011 v 20:00 | Reagovat

Překrásné :-)občas - co občas... skoro pořád - ti "závidím" schopnost i talent jak píšeš :-) těším se na další vzpomínku :-)

40 Verča | E-mail | 24. července 2011 v 21:26 | Reagovat

Nádherné!!! Moje představivost si to maximálně užívala. Zlo promíchané s úsměvnou ironií a zárodkem lásky. Paráda, Neli.:-)

41 Karolína | 24. července 2011 v 22:02 | Reagovat

co dodat...............NÁDHERAAAA teším se na další.....

42 sisi | 26. července 2011 v 11:17 | Reagovat

Ty by si mohla napsat jen kniho o Terienině minulosti!!!!!!! Nádherný.Ta povídka předtím, jak přijel Arwin se Sorganem z výpravy, to bylo před tímhle nebo až potom??? =D =D =D skvělý Míšo=!!!!!!!!!!!!!!!

43 Klára | 26. července 2011 v 20:33 | Reagovat

Ach! To je úžasný!Tahle i ta první vzpomínka ( a doufám že jich ještě přibyde ;)!) mě úplně uchvátili =) Krása!

44 janulinaburak | 3. srpna 2011 v 15:16 | Reagovat

juchu konecene vim, jak vypada silmalia

45 anežka | E-mail | 6. srpna 2011 v 13:43 | Reagovat

ahoj, nádherné, ještě jsem si k tomu čtení pustila písničku od two steps from hell - heart of courage ...krásné, úžasná hudba + ten krásný příběh :) uplně jak v jiném světě ...jen tak dál míšo ;)

46 aduse5 | E-mail | Web | 8. srpna 2011 v 8:33 | Reagovat

prostě bomba upa dokonolí!!!!KAm na ty nápady chodíš míšo??????

47 jane | 14. srpna 2011 v 14:06 | Reagovat

to je super, máš vážně skvělé nápady :))

48 Terka8 | 14. srpna 2011 v 14:09 | Reagovat

Moc hezká. Prosím napiš další :-)

49 pajinka998 | 16. srpna 2011 v 22:18 | Reagovat

Už se těším na další.

50 terushka | E-mail | 8. září 2011 v 21:54 | Reagovat

Nádhera.Terien a Sorgana zbožňuju.Kdy bude další vzpomínka?

51 prosíček | 20. září 2011 v 19:31 | Reagovat

Ty by si mohla napsat jen kniho o Terienině minulosti!!!!!!! udělej to prosí mnějakou tenkou please!!!!!!!!!!!protože ví mže další díly přes 4 kristalu moci uz nebudou.

52 Dee | 7. října 2011 v 14:34 | Reagovat

Bombaaaaaa!!! nádhera !!!

53 sasetka | E-mail | Web | 20. října 2011 v 21:51 | Reagovat

úžasný! Terien je má oblíbená postava proto mě tohle tolik baví! krásný

54 Domíí | E-mail | 22. října 2011 v 10:02 | Reagovat

ÚÚÚÚÚŽASNÝÝ !!! :D Fakt krása. Mám Terien a Sorgana moc ráda (ikdyž Awrixela a Neilin víc :). Doufám že sem dáš, Míšo, co nejdřív další. Ještě jedno: moc moc moc krásný :D :D :D

55 Sárka | E-mail | 14. listopadu 2011 v 14:30 | Reagovat

páni úžasný je to moc zaimaví nemáš toho víc:-D

56 Sárka | E-mail | 14. listopadu 2011 v 14:31 | Reagovat

ÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚŽASNÝ MÁM TY DVA MOC RÁDA (ale Neilin a Awrixela taky)

57 michaaallkaaa | E-mail | 16. listopadu 2011 v 21:12 | Reagovat

dokonalý!!!! Už se těším na další vzpomínku

58 Asmirel | 25. listopadu 2011 v 13:14 | Reagovat

Já jen jestli by tu nemohla být další Terienina vzpomínka,chápu že všechno nemůže být hned,ale dost by to ukrátilo čekání na další díl KM :)

59 Ruben | E-mail | Web | 19. prosince 2011 v 14:07 | Reagovat

Jo jo , moje řeč

60 Annie | Web | 2. ledna 2012 v 10:49 | Reagovat

Zase se ti to moc povedlo. Jdu si přečíst další :).

61 Kačka Koppová | 22. července 2013 v 14:12 | Reagovat

Míšo,super,už se těším na další :)

62 Sára | 12. srpna 2013 v 13:32 | Reagovat

Úžasný!Miluji tenhle pár!Ta rozdílnost-Terien je milá a laskavá a Sorgan bezcitný vrah.Stýská se mi po křišťálech moci...

63 dekai | Web | 19. června 2015 v 6:03 | Reagovat

rychla pujcka v hotovosti praha :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Partneři:
Pravidla:
Majitelka stránek si vyhrazuje právo mazat nebo upravovat nevyhovující
komentáře a vzkazy, obsahují-li vulgární či urážlivá slova. . .. .
Pište česky, užívejte háčky i čárky a interpunkční znaménka.
Na veškerý obsah na těchto stránkách se vztahují autorská práva. Je zakázáno kopírovat a jinak šířit informace z těchto stránek bez písemného souhlasu autora tohoto blogu. Můžete ze stránek citovat, avšak pouze s uvedením tohoto blogu jako zdroje a s přímým odkazem.