Kapitola Přepadení I. - 1. díl

15. května 2012 v 20:03 | Míša B. |  KM - vynechané kapitoly
Mám tu pro vás celou jednu vynechanou kapitolu ze Zrady temného elfa! Jmenuje se Přepadení a byla vynechaná, protože trpaslíci nakonec v Křišťech neměli žádnou větší roli. Ponechala jsem v kapitole ještě stará jména, možná z lítosti je přepisovat, a také z lenosti :D Takže: Eilin = Neilin, Asgriël = Isgraël.






Pohlcovala ho známá temnota. Prostupovala mu tělem a naplňovala ho silou i mocí. Znal ten pocit a nenáviděl ho i miloval zároveň. Známé černé chodby a pach zla ho vyděsily, avšak ne svou děsivostí, ale tím, že je opět viděl. Nechtěl tu být.

Ale i přesto pokračoval v chůzi. Nechal se vést jakousi neviditelnou rukou a náhle se mu chtělo křičet. Viděl pootevřené, masivní dveře. Linulo se z nich mdlé rudé světlo. Věděl, co tam spatří a chtěl utéct.

Jenže nemohl.

Tak šel dál.

Nahlédl dovnitř. Nenápadně, neslyšně. Srdce mu zběsile naráželo do hrudi, nitro mu svíralo zoufalství.

Proč to musí vidět?

Komnata za dveřmi byla zahalena černými stíny a opředena mocí. Slyšel nářek, tiché, bolestné steny.

Trhalo mu to uši i srdce.

Konečně spatřil, co spatřit již víckrát nechtěl. Přesto se k němu tento obraz ve snech stále vracel.

Na podlaze klečela krásná elfka, havraní vlasy jí splývaly přes ramena, hlavu zavrácenou vzhůru. Ve tváři bolest a muka. Nad ní stála postava. Vysoká a elegantní, avšak temná. Zahalená tmou, z druhého boku ozářena ohněm z pochodně. Muž elfce zarýval své dlouhé nehty do spánků. Po tvářích jí stékala krev.

A on se usmíval. Slastně přivíral oči.

Arwin toužil zařvat, vřítit se dovnitř.

Ale nemohl.

Elfka se náhle zhroutila a muž vypadal rozpolceně.

Arwin stále slyšel její poslední vzdech.



***


Pozorovala hvězdnatou oblohu. Černé nekonečné moře, nikde nekončící a nikde nezačínající. Zkrátka tu bylo. Nádherné a magické, obklopující vše živé i neživé, plné zářících hvězd. Eilin dnes připadaly jasnější než kdy jindy. Jako by se usmívaly, měly dobrou náladu a rozhodly se poctít svět pod sebou závojem svého krásného třpytu.

Eilin se zasněně usmívala, ale i přesto se otřásla. Ještě víc se zachumlala do tlusté deky. Noc v horách byla velmi chladná, téměř mrazivá. Ale jí to nevadilo... užívala si tu nádheru kolem sebe. Jezero i hory byly úchvatné i za tmy. Hladina svítila jakýmsi vlastním modrým světlem a odrážela stříbrný jas hvězd. Lesy kolem byly temné, ale jejich koruny i přesto obalil jemný hvězdný šál. Pouze hory nebylo vidět. Eilin rozeznala jen černočerné masivní obrysy všude kolem sebe.

Zrovna držela hlídku, Arwin naproti ní spal. Tak se jí opět naskytl čas přemýšlet nad věcmi, nad kterými přemýšlet neměla a ani nechtěla. Když vtom Arwin prudce vyletěl do sedu, v ruce dýku, oči široce otevřené a rty zkřivené. Divoce a hlasitě oddechoval, hruď se mu nadouvala.

Eilin sebou leknutím škubla. Udiveně na něho hleděla, než jí došlo, že se mu zřejmě zdál další zlý sen. On si to zřejmě uvědomil také, neboť při pohledu na ni dýku sklonil, krátce zavřel oči a zklidnil svůj dech. Pak si promnul čelo a prohrábl vlasy.

"Co se děje, Arwine?" zeptala se Eilin tichým hlasem. Dělala si o něho starosti. Zlé sny se člověku nezdají pro nic za nic. Z něčeho vycházejí, pramení. Možná si i on prošel bolestnými zážitky a nyní nemůže spát.

"Nic se neděje," odpověděl již klidně, ale hlavu měl stále skloněnou a znovu si mnul čelo. Eilin se k němu váhavě přesunula. Cítila, jak jí při pohubu do ramene vystřelila prudká bolest, ale zatnula zuby a potlačila ji. Už si začínala zvykat. Pomalu se přesunula, loďka se přitom lehce zahoupala, a klekla si naproti němu. Ustaraně se na něho zadívala.

"Zdá se mi to, nebo nejsem jediná, kdo tu má zlé sny?"

Neodpověděl, ani se na ni nepodíval. Skloněný obličej mu halil stín, vlasy se jemně třpytily pod hvězdným jasem. Eilin zaváhala a pak se jemně dotkla jeho levé ruky, kterou měl položenou na stehni.

Zvedl k ní tvář a jeho zářivé uhrančivě modré oči ji málem omráčily. Na okamžik zadržela dech, aby ovládla své city. Jeho pohled byl překvapený a tázavý.

"Arwine, jestli tě něco trápí, můžeš mi to říct," zašeptala. "Třeba ti pomůžu... totiž, ráda bych ti pomohla. Jakkoli..."

Zavrtěl hlavou a opět se zadíval na dno loďky, "nic mi není."

"Víš, někdy pomůže, když se vypovídáš. Pokud v sobě dusíš emoce, zničí tě to."

"Ale já v sobě nic nedusím, jasné?!" ohradil se náhle vztekle. "Nic mi není!"

Eilin leknutím ucukla a stáhla svou ruku. Ale on se po ní téměř okamžitě natáhl a stiskl ji do obou svých velkých dlaní. Zničeně zatřepal hlavou.

"Odpusť," šeptl. Zadíval se jí do očí. "Nechtěl jsem křičet."

Eilinino srdce bušilo jako šílené. "To nic," polkla.

"Vážím si tvého zájmu i slov," odvětil opět vyrovnaným hlasem. Pohlédl na její drobnou ručku ve svých dlaních. Něžně ji pohladil a Eilin bojovala s mdlobami.

"Ale jsem v pořádku," dodal a znovu se do ní zabodl pohledem.

"Dobře," vydechla a ze všech sil se snažila skrýt klepající hlas. "Ale kdyby sis potřeboval promluvit... kdykoli..."

"Děkuju," pousmál se. "Ale teď jdi spát. Zůstanu na stráži."

"Ale spal jsi sotva tři hodiny a-"

"Věř mi, že jsem vyspalý až dost. Chci držet hlídku. A ty potřebuješ odpočinek."

Už zase to slovo - odpočinek. Copak jsem zmrzačená, nebo co?

"Jak myslíš," povzdechla si nakonec a on se usmál. Pustil její ruku, ačkoli si Eilin přála, aby to nedělal, a ona se vrátila na druhý konec loďky. Zachumlala se do deky a pokusila se usnout.

Těsně před tím, než se jí to podařilo, sledovala Arwinův hluboce zahloubaný výraz. Byla si jistá, že v jeho tvrdém pohledu zahlédla smutek.


Pluli jezerem Ënien a Ënienskými horami již třetí den. Eilin začínala konečně cítit, že tlak a bolest v rameni ustupuje a Arwin prohlásil, že se rána zřejmě dobře hojí. Ale i přesto trval na tom, aby se co nejméně hýbala a odpočívala.

"Jako bych tady mohla dělat něco jiného," stěžovala si dívka a elf se pouze ušklíbl.

O včerejší noci již nemluvili. Eilin vycítila, že pro Arwina je to ožehavé téma a tak raději mlčela. Měla pocit, že je pro něho celkově obtížné a nepříjemné mluvit o citech. Stále si hrál na ledového muže, ačkoli Eilin už ho pomalu prokoukla. Možná byl chladný, nemilosrdný a dokonale vyrovnaný, ale rozhodně ne bezcitný. Tam uvnitř svého nitra něco dusil, tajil. Snažil se obrnit a nepodlehnout, avšak zbavit se svého srdce zkrátka nemohl.

Zrovna proplouvali jakýmsi úzkým průsmykem a Eilin se bázlivě krčila a zároveň užasle vzhlížela k masivním a neuvěřitelně obrovským, tmavým stěnám hor. Ty nyní stály těsně u břehu po obou stranách jezera. Vrhaly pod sebe chladný stín a dívka měla pocit, jako by proplouvali jejich zrádnou náručí.

"Jak ještě daleko?" zeptala se Arwina, když průsmyk konečně minuli a kolem nich se opět objevily zalesněné vrchy.

"Možná den. Nevím přesně. Ale již bychom neměli být daleko."

"Daleko vlastně od čeho?"

"Vylodíme se v přístavu elfského města Es´Leon, v Ënarsisu."

"V Ënarsisu?" podivila se Eilin. "To už budeme v elfském království?"

"Ano. Es´Leon leží na hranici se Sardonem."

"Páni..." pozvedla dívka obočí. "Poprvé překročím hranice a poprvé spatřím elfské město," nadšeně se na Arwina zadívala. "Liší se elfská města hodně od těch našich?"

"Velmi," usmál se a znovu zabral do vesel. Eilin opět obdivně vzdychla. Nemohla tomu uvěřit. Už brzy, brzy spatří Bílé elfy.

"Ale co Temní?" napadlo ji najednou.

"Musíme se mít na pozoru jako předtím," odpověděl Arwin nevzrušeně. "Azgriël po tobě pátrá, ale zatím jsme měli štěstí, že jsme nenarazili na žádné jeho pátrací jednotky."

Eilin se zamračila, "koho myslíš, že vyslal v jejich čele?" Znala odpověď.

"Sorgana," řekl Arwin bez váhání. Očima zase pročesával okolí. Borovice a smrky se nad vodou nebezpečně nakláněly a mezi jejich dlouhými a štíhlými kmeny místy prozařovaly sluneční paprsky.

Eilin se zašklebila, "jak jinak."

"Ale možná poslal Leonis."

"Koho?"

Arwin se ušklíbl. "Jeho druhou pravou ruku. Leonis je zvrácená mrcha, něco jako Sorgan v ženském vydání, ale mnohem proradnější a mazanější."

Eilin se uchechtla, "to bylo vtipné."

"Já umím být vtipný," uculil se.

"Zatím ses ale příliš neprojevil," opáčila laškovně.

"To proto, že nebyla příležitost," nepřestával se uculovat.

"Nebo proto, že si vymýšlíš. Což je pravděpodobnější," zazubila se a Arwin se tiše uchechtl. Ale náhle strnul.

Eilin se zamračila, když jeho výraz potemněl, tělo se mu napnulo a na krku mu vystoupaly šlachy. Jeho oči byly náhle pozorné a ostražité, zorničky rozšířené. Pohledem projížděl pravý břeh.

"Co se-"

Umlčel ji zvednutím ruky. "Lehni si na dno," zašeptal a jeho hlas byl stejně hrozivě nelidský a mrazivý, jako pokaždé, když čelili nebezpečí či smrti. Eilin bez protestů poslechla.

Arwin pevně svíral vesla. Ještě víc zabral a zrychlil tempo. Oči stále upíral k pravému břehu. Stromy tiše šuměly a voda šplouchala. Eilin v napjatém a hustém tichu slyšela i ptáky a cvrkot hmyzu od blízkého břehu. Už zase cítila, jak jí tuhne krev v žilách; něco se dělo.

Vtom vzduch pročísl hlasitý svist. Do boku lodě se zabodly tucty šípů, další dopadly na dřevěné dno. Eilin si vystrašeně zakryla hlavu a schoulila se do klubíčka. Slyšela, jak Arwin v jediné vteřině tasil oba meče a několik šípů odrazil.

Nato se ozval hlasitý řev a pokřik, z houštin pravého břehu vyjelo pět úzkých, pomalovaných lodí podobných této. Ale s tím rozdílem, že v každé loďce seděli tři hrůzu nahánějící zarostlí a divocí muži, máchali nad hlavami sekyrami, řvali a cosi skandovali. Zatímco další napínali tětivy luků.

Eilinina mysl hořečnatě pracovala. Něco ji napadlo - jako náhlý záblesk spásy - v rychlosti si odepjala opasek, vytáhla dýku Silmalïu a zastrčila si ji do výstřihu.

Arwin sklonil meče. Tvářil se lhostejně a sebevědomě jako vždycky, ale Eilin si všimla, jak mu tváří zacukal vztek. Lodě je obklíčily.

"Egrra! Ke břehu!" zařval jeden z vousatých mužů drsným, hrdelním hlasem. Arwin zasunul meče, zvedl pádla a pomalu zamířil ke břehu. Eilin se na něho ze dna vystrašeně dívala. Srdce měla až v krku.

Už zase... už zase někdo! Copak nám nemůžou dát aspoň na chvíli pokoj? Kdy už to skončí?

Cítila, jak loďka narazila dnem o břeh. Dívka se chvěla strachy, bála se i promluvit. Pouze Arwinův neochvějný a sebejistý pohled ji uklidňoval. Říkal jí, aby se nebála. Že on je z toho dostane jako vždycky.

No, ale aspoň něco je na tom povzbudivého - tentokrát jsem nás do tohohle maléru nedostala já.

Slyšela, jak se vedle vylodily další lodě a pak k nim přilétl hlasitý dusot a šum. Vzápětí se nad lodí tyčilo několik podivných mužů se sekyrami a kladivy, jiní s luky, mířícími přímo na Arwina.

"Ven!" rozkázal jeden z nich Arwinovi, přičemž mu pohrozil sekyrou. Elf nehnul ani brvou, jeho výraz zůstával kamenný. Ale poslechl. Pomalu vstal, přičemž muži o krok couvli, a vylezl na břeh. Eilin, stále skrčená na dně loďky, si uvěmila, že zář slunce vystřídal příjemný stín a chládek voňavých borovic. Jejich koruny se nad ní bezstarostně nakláněly.

Vtom ji několik silných a surových rukou popadlo za paže a vytáhlo ven. V rameni se jí rozhořela ostrá bolest, když jí jím muži prudce trhli. Zoufale vykřikla a zlomila se v kolenou.

Arwin okamžitě reagoval - zlostně zavrčel a jeho kamenný lhostejný výraz byl tatam. Prudce se k dívce vrhl s hrozbou v očích, ale muži mu na krk ihned namířili nespočtem luků. Varovně pozvedli kladiva i sekyry.

Eilin si až nyní všimla, jak jsou malí, a že to vůbec nejsou obyčejní muži.

Byli to trpaslíci.




 

12 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Venea | 15. května 2012 v 20:07 | Reagovat

Krása! Úplně dokonalý !

2 ariven | Web | 15. května 2012 v 20:13 | Reagovat

Tak tohle je fakt perfektní! Škoda, že tahle kapitola nemohla být i v knížce. Trpaslíci jsou fajnová rasa, i když tihle asi nebyli moc přátelští.. :D

3 TereezCa | E-mail | 15. května 2012 v 20:16 | Reagovat

Ježíííš, no to byla uplně suprová kapitola!!!!! Proč tam nemohla být..:'( Škoda, velká škoda..;/ Nádhera!! =D**

4 NikaRoovy | Web | 15. května 2012 v 20:19 | Reagovat

TJá fakt nevím co ti psát za komentáře. Co se tobě vůbec DÁ psát za komentáře. Vždyť tady každý ví že je úžasné nádherné překrásné nejlepší jako ty prostě... wow!
Dokonalost sama! Zrovna čtu Zradu :-D takže dobrý... :-)

5 NaMi | 15. května 2012 v 20:53 | Reagovat

Úžasné, pěkné, dokonalé, moc hezká kapitola, škoda, že nebyla v knížce. :)

6 AranisLea | Web | 15. května 2012 v 21:19 | Reagovat

Hm... Trpaslíci :D Já věděla, že mi v knížce něco chybí :D A oni vystřihli trpajzliky! Škoda :( Sou drsný :D

7 jane | 15. května 2012 v 21:27 | Reagovat

úžasný, dokonalý, škoda že kapitola se neobjevila v knížce ;))

8 Míša | E-mail | Web | 15. května 2012 v 22:21 | Reagovat

Děkuju všem :) kapitola je na 3 části, takže budou ještě pokračování ;-)

9 Arthénis | E-mail | 16. května 2012 v 12:45 | Reagovat

Nádhera jako vždy už se těším na další. :D

10 Kajuše | Web | 16. května 2012 v 14:28 | Reagovat

Naprosto úžasné!!!Škoda, že to není v knize...

11 Mei-riefel | 16. května 2012 v 15:28 | Reagovat

boží ! :))

12 Anet | 16. května 2012 v 18:13 | Reagovat

škoda, že není v knize...

13 Elisa | 17. května 2012 v 16:19 | Reagovat

škoda že to není v knize...fakt super

14 mmm | E-mail | 17. května 2012 v 16:23 | Reagovat

SUPER,kdy bude pokráčko?

15 dragonek | Web | 18. května 2012 v 13:27 | Reagovat

Ahojky Míšo, mám takový menší dotaz, no sice není k článku, ale snad mi odpustíš a odepíšeš... :)
Dočetla jsem se, že pořádáš 24.května v Besedu v Poříčanech, moc ráda bych se přijela podívat, jen prosím napiš kde bude beseda probíhat a jsou to ty Poříčny u Kolína? :D

16 Kiwí | E-mail | 18. května 2012 v 18:06 | Reagovat

Hezké,moc.
Všem fanouškům doporučuji na youtube zadat Křištály moci-moc pěkný videa!!
Mimochodem díl Minotaurus je fantastický!Máte se na co těšit!!Mojí nejoblíbenějšími postavami jsou Leonis a Sorgan! :D Křištály moci jsou vážně vážně super-mám doma všechny díly.Doufám že zase bude další knížka-tyto knihy jsou bomba!!
P.S.-Poselství jednorožců také od Míši Burdové je taky super-Doporučuju!!

17 Nefertiti | 18. května 2012 v 19:22 | Reagovat

Tak to je nádherný! Trpaslíci jsou super a tady sou na víc zlí..xD Fakt se mi to moc líbí...

18 Michalka | Web | 19. května 2012 v 11:28 | Reagovat

Skvěé!
No aspoň něco je na tom povzbudivého, do tohohle maléru jsme nás nezatáhla já :D

19 Neilin | 19. května 2012 v 19:22 | Reagovat

júů trpaslíci... to je roztomilý... ♥

20 Meilia | 23. května 2012 v 17:11 | Reagovat

už se těším na dalšíí :-D

21 Verča | E-mail | 25. května 2012 v 17:17 | Reagovat

Hezký, Neli. Je fain, že sem dáváš vynechaný kapitoly. Jo a proč si vlastně změnila ta jména? Nebo to udělalo nakladatelství? Zajímá mě, co tak třeba člověku vytknou, když jim pošleš rukopis. Myslím věci, ktterý se týkají obsahu, ne gramatiky nebo stylistiky.

22 Elnesta-kun | 27. května 2012 v 16:08 | Reagovat

pohubu-pohybu boužel jsem našla v tvých knižkách spoustu hrubek ale to nic nemění na tom jak jsou krasné

23 Katka | 20. března 2014 v 15:32 | Reagovat

Úžasný, ale trošku mě to překvapilo, trpaslíci jsou většinou dobráci...:)

24 Katka | 22. března 2014 v 11:58 | Reagovat

...jeho zářivé uhrančivě modré oči ji málem omráčili. Wow, nechápu jak někdo může mít tak modrý oči, že dokážou omračovat.:)

25 Sofie | E-mail | 16. března 2017 v 22:07 | Reagovat

Mrzí mě,že se to v knize neobjevilo ale i ta verze je úžasna. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Partneři:
Pravidla:
Majitelka stránek si vyhrazuje právo mazat nebo upravovat nevyhovující
komentáře a vzkazy, obsahují-li vulgární či urážlivá slova. . .. .
Pište česky, užívejte háčky i čárky a interpunkční znaménka.
Na veškerý obsah na těchto stránkách se vztahují autorská práva. Je zakázáno kopírovat a jinak šířit informace z těchto stránek bez písemného souhlasu autora tohoto blogu. Můžete ze stránek citovat, avšak pouze s uvedením tohoto blogu jako zdroje a s přímým odkazem.