Kapitola Přepadení II. - 1. díl

28. května 2012 v 13:08 | Míša B. |  KM - vynechané kapitoly
Dnes mám pro vás II. část vynechané kapitoly ze Zrady temného elfa, snad se bude líbit ;-) Část přímo navazuje na tu předchozí. Jinak bych ráda připomněla, že ještě do 30. května můžete zasílat své soutěžní laye ;-)





Nevěřícně zamrkala. Přitom se snažila potlačit pulsující bolest v rameni a ovládnout slabost v nohou.

Tito trpaslíci rozhodně nevypadali jako ti z pohádek. Neměli špičaté barevné čepičky ani roztomilý vous až na zem či kulaté nosy i tváře. Tihle vypadali spíš jako divoké, zuřivé a špinavé zmenšené verze mohutných obrů. Měli snědé tváře zarostlé tmavým rozježeným či zacuchaným vousem, který zakrýval ústa a z části i dlouhý špičatý nos. Z krátkých černých a značně zacuchaných vlasů vyčuhovaly dlouhé špičaté uši - mnohem delší, než měli elfové. Malá tmavá očka se blýskala zlostí a jakousi nezkrotnou dravostí a na sobě měli tmavé kabáty, huňaté vesty a pletené košile. K tomu kalhoty z nějaké tvrdé kůže.

Výhružně máchali zbraněmi a Eilin nepochybovala, že by je neváhali použít. Dokonce věřila, že by je použili velmi rádi.

Šel z nich strach.

Arwin měl pravdu.

Zase.

"Egrrin ta ras!" zvolal znovu jeden z nich. Vypadal na velitele. Byl svalnatý a mohutný a ve tváři měl jakýsi fanatický, šílený lesk. Ostatní byli spíše zavalití, ale paže měli svalnaté.

"Jsme poutníci," odpověděl Arwin. Očima ale stále visel na Eilin. Jeho pohled byl znepokojený a dívka si toho všimla. Dělal si o ni snad starost?

"Pouze proplouváme jezerem, nechtěli jsme narušit vaše území," pokračoval. "Míříme do Ënarského království."

"Jezero je naše!" prskl trpaslík zlostně. "Stejně jako hory! Nemáte tady co dělat!"

"Už jsem vysvětlil, že jsme vás nechtěli ohrozit. Nejsme nepřátelé."

"Jo, ale to říkáš ty!" přimhouřil trpaslík oči a nedůvěřivě na Arwina namířil sekyrou. "Ale kdo mi zaručí, že nekecáš, no?!"

"Dám ti své slovo."

"Svoje slovo si můžeš strčit do toho svýho vznešenýho elfskýho zadku, hajzle!" odsekl trpaslík nabroušeně a ostatní souhlasně zahudrovali. "Je mi upřímně ukradený, co jste tady dělali nebo nedělali, vstoupili jste na území trpaslíků a budete nejst následky!"

"Vidím, že tady jsou rozum a čistá mysl k ničemu," utrousil Arwin ledově a Eilin si zkousla ret. Trpaslík zareagoval přesně, jak čekala. Celý zrudnul zlostí, naježil se a celý zuřivý k Arwinovi přiskočil. Ačkoli mu sahal pouze do pasu, působil hrozivě. Silně ho praštil rukojetí sekyry do ohybu v koleni, takže Arwin s tichým syknutím klesl koleny do suchého jehličí. Vzdorovitě a provokativně se na trpaslíka zadíval. Nyní byly jejich obličeje ve stejné výši.

"Dej si pozor na jazyk, elfíku," zavrčel trpaslík zlobně. "Velmi snadno bys o něho moh přijít."

Arwin se pouze usmál. Čímž trpaslíka rozzuřil ještě víc, takže mu vrazil pořádnou facku. Pak od něho odstoupil, zatínaje pěsti. Obrátil se na své muže.

"Svažte mu ruce, vezměte mu zbraně a zvedněte ho! Errno!"

Trpaslíci vytáhli provaz a dali se do práce. Arwin se nebránil. Eilin si nervózně i úzkostně kousala ret. Proč něco neudělá? Proč sakra nepoužije svou moc? Tak proč?

"A ta holka..." teď se trpaslík otočil na ni. Pod vousem se mu objevil šílený úsměv. "Bude z ní dobrá otrokyně. Navíc mám takový příjemný tušení, hoši, že si s ní všichni pěkně zašpásujeme!" oplzle se rozchechtal a Eilin zamrazilo. Téměř cítila, jak zbledla.

"Jdeme!" zavelel nakonec a s několika dalšími trpaslíky zamířil do hloubi lesa, vzhůru do mírného svahu. Ostatní trpaslíci dohlíželi na rukojmí. Eilin nesvázali, zřejmě v ní neviděli hrozbu, a nechali ji volně kráčet před Arwinem. Ovšem v obležení divokých mužíků s oštěpy, které ji každou chvíli bolestivě píchaly do boků. V rameni jí přímo hořelo a navíc na kůži cítila cosi horkého a lepkavého. Byla si téměř jistá, že rána začala znovu krvácet. Ztěžka polkla. Náhle jí úplně vyschlo v krku.

Šlapali do kopce, jehličí jim křupalo pod nohama, a zelené koruny nad hlavami tichounce ševelily. Eilin se ohlédla. Blýskavá hladina jezera se pomalu vzdalovala a mizela za hustými, zelenými křovisky a bujnou zelení. S ní se ztrácela z dohledu i jejich loď.

Co teď? Co si teď počneme? Jak se z tohohle dostaneme? Kdyby jen Arwin použil svou moc!

Vystoupali kopec a Eilin se namáhavě opřela o kmen stromu. Rána ji oslabovala, bylo jí horko a ve spáncích jí bolestně tepalo. Ale trpaslíci ji nenechali vydechnout - už do ní píchali oštěpy, hulákali něco ve svém odporném jazyce, a pobízeli ji kupředu. Arwin na ni upřeně hleděl.

Kývla, aby mu naznačila, že je v pořádku. Chtěla pokračovat v chůzi, ale strnula, když pohlédla před sebe.

Pod nimi stáli u stromů přivázaní ohromní, mohutní medvědi.

Eilin vykulila oči údivem. Pohlédla na trpaslíky, ti ji vztekle pobízeli, aby sebou hnula. Z medvědů si nedělali vůbec žádnou hlavu. Přitom jich tam dole bylo aspoň dvacet! Dvacet velkých, silných a huňatých šelem s tmavohnědou srstí a dlouhými drápy. Tiše si mezi sebou bručeli, někteří hrabali tlapami v půdě a vybírali hmyz. Jeden se dokonce postavil na zadní, čímž Eilin dokonale vylekal, natáhl se na strom a začal si o jeho kůru brousit drápy.

"Ach bože," šeptla vystrašeně, ale pak oněměla překvapením. Trpaslíci k medvědům nevrzušeně přistoupili, každý k jednomu, a vyšplhali jim na hřbet. Až nyní si Eilin všimla, že nebezpečná zvířata mají na zádech malá kožená sedla.

Dokonale ohromená se zastavila v půlce svahu.

"Efrre!" zaječel na ni jeden trpaslík už obzvláště vytočený jejím neustálým zdržováním. Přitom ji bodl oštěpem do boku tak silně, až jí protrhl blůzu a vyril jí do kůže hluboký škrábanec.

Eilin bolestně zasténala, klopýtla a padla na kolena, se slzami v očích si svírajíc krvácející bok. Havraní vlasy jí napadaly do obličeje a skryly pár slz, které se nepodařilo zadržet.

Nato hned zasáhl Arwin - prudce do trpaslíka vrazil, vytrhl mu oštěp - ruce měl svázané v zápěstí takže měl takřka volné dlaně - a silně ho jím přetáhl po hlavě. Trpaslík odpadl jako kuželka. To všechno ve dvou jediných, neuvěřitelně rychlých vteřinách. Trpaslíci se nestačili ani vzpamatovat.

Arwin pomohl Eilin na nohy, ačkoli se svázanýma rukama dost těžce. To už k němu trpaslíci konečně přiskočili a se zuřivými pokřiky ho hnali od dívky dál.

Přistoupili až k medvědům. Trpasličí vůdce už byl usazený v sedle svého velkého šedáka. Byl jen o málo větší než grizlly.

"Vy bohužel půjdete pěšky," zlomyslně se na vězně zazubil. "Naši medvědi nemají rádi cizí jezdce a navíc už pro vás není místo. Jak smutný," obrátil se na trpaslíky, kteří Arwina i Eilin obkličovali. "Ek, terr ran!" Trpaslíci přikývli a jejich vůdce poplácal medvěda po krku. Ten se dal do líného kroku.

Vyrazili hlouběji do lesa. Eilin s Arwinem se ploužili v obležení trpaslíků uprostřed medvědí skupiny. Dívka cítila, jak ji opouštějí síly, naděje i odvaha. Tak je všechno ztraceno. Nakonec zkončí jako úlovek zákeřných trpaslíků.

Pak si konečně vzpomněla na dýku ukrytou za blůzou. Zmocnila se jí nová naděje, avšak rychle ji zkrotila a snažila se nedat nic znát. Vždyť stejně - co může dělat? Sama s jedinou dýkou proti hordě trpaslíků?

Ta jiskřivá naděje ji hned zase opustila.

Ale proč Arwin nepovolá svou moc?

Náhle jeden z medvědů hřmotně a děsivě zařval.

Trpaslíci ztuhli, Eilin se vyděšeně rozhlížela na všechny strany a Arwin zpozorněl.

Řvoucí medvěd se vyšvihl na zadní, přičemž ze sebe shodil svého jezdce, podráždil ostatní medvědy a málem srazil k zemi svého souseda. Až tehdy si Eilin všimla, že mu v krku trčí zabodnutý šíp.

A všimli si toho i ostatní.

Nastal dokonalý chaos.

Z houštin a keřů začaly létat a svištět šípy, medvědi rozrušeně řvali a vzpírali se rozkazům. Trpaslíci vřeštěli a hulákali jeden na druhého, několik jich spadlo ze sedel. Eilin dokonce zahlédla jednoho, jenž přistál na zemi a jeho vlastní medvěd ho v panice ušlapal. Náčelník řval rozkazy, máchal sekyrou, ale nebylo to nic platné.

Nato z úkrytů lesa vystartovala skupina dalších trpaslíků.

Byli to zcela jiní trpaslíci.

Především se lišili zvířaty, na nichž seděli. Byly to velké, mrštné šelmy, vzrůstem jen o málo menší než medvědi. Měly silné a pružné kočičí tělo, krátkou, šedou srst a velmi se podobaly pumě. Na elegantní kočičí hlavě dominovaly a zářily žluté oči a v otevřených tlamách vyčnívaly dlouhé tesáky. Vrhly se na nepřátele jako smršť. Jejich mrštná těla se mihla vzduchem jako bič, drápy roztažené. Zaútočily na medvědy a strhly několik jejich jezdů k zemi.

Rozhodně ale neútočily z vlastní vůle. Na jejich hřbetě seděli další trpaslíci. Byli sice menší než jejich příbuzní, ale vypadali stejně divoce a nepříčetně. Vousy i vlasy měly rudé a oblečeni byli do zbroje. Řvali bojové pokřiky a zabodávaly své sekyry do svých tmavovlasých příbuzných.

Zmatek, křík a boj se rozlehl celým hvozdem. Vzduchem stále létaly šípy. Vypouštěli je rudovlasí trpaslíci stojící opodál na srázu. Další se hnali do boje s kladivy a malými meči. V zápalu boje všichni rázem zapomněli na vězně.

Eilin zděšeně naříkala a proplétala se krvavou vřavou. Trpaslíci neváhali prolít krev. Přímo se v tom vyžívali. Viděla sekyry zbrocené karmínem, jak se zasekávají do krků, viděla tryskající krev, viděla padat hlavy, a křik jí zaléhal ušní bubínky. Vrátily se jí bolestné a mučivé vzpomínky. Až příliš, příliš se to podobalo masakru její rodné vesnice. Ten zmatek, ten nářek, ten pach a krev...

Rozvzlykala se, zdrcená strachem a zoufalstvím, zmatená a ztracená, obklopená smrtí a vražednou nenávistí. Zoufale se držela za zraněný bok, zatímco z ramene jí vystřelovala bolest do celého těla.

Klopýtala bitvou a zděšeně vykřikla, když jí nad hlavou proskočila ta šedá velká kočka a rozsápala trpaslíka za jejími zády na kusy. Viděla zuřící a rvoucí medvědy a neobyčejně dravé kočky a třásla se strachy i hrůzou.
 

13 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 katushka | 28. května 2012 v 13:21 | Reagovat

Míšo, nechceš mám k tomu přidat ještě další kapitolu k PÚ? Prosím!

2 Kájík | 28. května 2012 v 13:37 | Reagovat

Úžasné! akorád jsem byla zmatená mezitim kde se to stalo :DD ale už vim :)) vážně je to mic hezké! super ;D

3 Meilia | 28. května 2012 v 13:55 | Reagovat

Úžasné škoda že to není v knížce

4 Neilin | 28. května 2012 v 14:00 | Reagovat

Úžasný! Nádherný! Škoda že to nebylo v knížce...

5 Nefertiti | 28. května 2012 v 14:02 | Reagovat

[4]: To sem napsala já ale omylem z kamarádčina blogu.

6 holianka/Eleon | Web | 28. května 2012 v 14:25 | Reagovat

to je krásný! škoda že tam neni jak to dopadlo

7 NaMi | Web | 28. května 2012 v 14:28 | Reagovat

Pěkné, krásné móc hezké. :D

8 TereezCa | E-mail | 28. května 2012 v 14:41 | Reagovat

Týjo, nádherný!! :)))) Fakt škoda, že to nemohlo být v knížce.. Věta: "Svoje slovo si můžeš strčit do toho svýho vznešenýho elfskýho zadku, hajzle!" mě naprosto dostala :'DDDDD Bomba!!!!!...

9 NikaRoovy | Web | 28. května 2012 v 14:54 | Reagovat

Úžasný, skvělý, perfektní! Někdy mě fakt štve, že jsi musela ty kapitoly vynechat...
PS: Jenom malá připomínka:Nahoře jak máš napsanou tu besedu 4. června, má to být Sázava. ;-)

10 Neilin | 28. května 2012 v 15:08 | Reagovat

[5]: jo už jsem se divila...:) ale máš pravdu je to úžasnéé... XD

11 Neilin | 28. května 2012 v 15:09 | Reagovat

[8]: Jo to jsem se hrozně smála, všichni kdo byli v mé blízkosti na mě koukali jak na blbce XD

12 parala | Web | 28. května 2012 v 16:00 | Reagovat

perfekto!!!! (Míšo, please nový kapitoly PÚ!!!!!!)

13 Iveta | 28. května 2012 v 16:46 | Reagovat

úžasné.ale vazne by mě zajimalo proč Arwin-Awrixel:-) nepouži lsvou moc. Jinak fakt super moc se m ito líbí a škoda že to nebyo v knížce ale co no...nic se stím už nenadělá a doufám že přidáš i dlaší díly toho přepadení :-).

14 Neilin/Aranis | Web | 28. května 2012 v 16:51 | Reagovat

podle mě zaútočí až budou všichni u něho(všechny mouchy jednou ranou)

15 ariven | Web | 28. května 2012 v 17:42 | Reagovat

dobrá kapitola...tahle vážně měla být v knížce! :)

16 Anet | 28. května 2012 v 17:52 | Reagovat

Pěkně Míšo! Klidně bys sem mohla dát i tu poslední část...končí to celkem napínavě.

17 A.Q.* | 28. května 2012 v 17:58 | Reagovat

Nádhera! :) Hrozná škoda, že to nebylo v knížce (ta je ovšem taky dokonalá, můžu ji číst pořád dokola a neomrzí!). Taky by mě zajímalo, proč Awrixel nepoužil svou moc... Hm... :DD Počkám si na pokračování té kapitoly, jsem zvědavá... :)

18 mmm | E-mail | 28. května 2012 v 18:36 | Reagovat

Super,nic jinýho se na to nedá říct fakt bájo.

19 Kajuše | 28. května 2012 v 18:42 | Reagovat

Naprosto úžasné!!!! škoda, že to nebylo v knize :(

20 jane | 28. května 2012 v 18:47 | Reagovat

[8]: Jo ta mě taky dostala :DD málem to tu se mnou seklo jak sem se udila smíchem :D
Míšo opravdu úžasný :) škoda že tu není jak to dopadlo a že to nebylo v knížce ;)

21 Amanda | 28. května 2012 v 19:12 | Reagovat

To je Luxusní, bude pokráčko??

22 Eliss | E-mail | 28. května 2012 v 19:16 | Reagovat

ÚŽASNÉ-jen jsem se chvíly nevyznala v tom kdy se to stalo =-)

23 Kája | 29. května 2012 v 7:09 | Reagovat

Páni!! To je bezvadná ukázka, škoda, že to tam nebylo.

24 Virwen | 29. května 2012 v 14:30 | Reagovat

Páni... :) to je naprosto úžasný... :)

25 Míša | 29. května 2012 v 21:27 | Reagovat

ještě bude třetí, poslední část ;-)

26 jane | 30. května 2012 v 15:53 | Reagovat

áá tak to jo :D to je dobře :)

27 anna | E-mail | 31. května 2012 v 14:28 | Reagovat

ahoj mic hezký akorát nwm stránku té nové webowky kde jsou všechny díly k Pú..... PORADTE MI PROSÍM... :)

28 Arthénis | 3. června 2012 v 21:33 | Reagovat

Nádherné, úchvatné už se těším na další část. :D

29 american prom dresses | E-mail | Web | 20. října 2012 v 6:26 | Reagovat

Q. Why did the scientist install a knocker on his door?
http://www.wiredress.com/Prom-Dresses.html

30 Katka | 20. března 2014 v 15:55 | Reagovat

Svoje slovo si můžeš strčit do toho svýho vznešenýho elfskýho zadku, hajzle!XD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Partneři:
Pravidla:
Majitelka stránek si vyhrazuje právo mazat nebo upravovat nevyhovující
komentáře a vzkazy, obsahují-li vulgární či urážlivá slova. . .. .
Pište česky, užívejte háčky i čárky a interpunkční znaménka.
Na veškerý obsah na těchto stránkách se vztahují autorská práva. Je zakázáno kopírovat a jinak šířit informace z těchto stránek bez písemného souhlasu autora tohoto blogu. Můžete ze stránek citovat, avšak pouze s uvedením tohoto blogu jako zdroje a s přímým odkazem.