Vzpomínky I. část - 1. díl

22. června 2012 v 13:28 | Míša B. |  KM - vynechané kapitoly
Zdravím vás všechny :) Jak si užíváte slunečné dny? Nebo spíše dny veder :D Já právě dnes v noci odjíždím do Chorvatska, ale ještě předtím mám pro vás aspoň malý dárek - další vynechanou kapitolu ze Zrady temného elfa. Tato mě mrzela snad nejvíc, protože se mi moc líbila. Snad se bude líbit i vám :)

PS: Druhou část jsem nastavila zveřejnit v nejbližších dnech ;-)





Seděla pod stromem, v rukou chovala hrst květin, které jí Wyll ráno přinesl, aby ji utěšil a udělal radost. A radost jí skutečně udělal. Bylo to od něho moc hezké a ona pocítila náhlou vlnu dojetí a znovu se jí do očí sbíhaly slzy. Avšak potlačila je. Poslední dobou byla příliš přecitlivělá.

Musela s tím něco udělat.

Jenže co?

Povzdechla si a ohlédla se ke stanu, kde ještě před chvílí pomáhala s obědem. Trochu se spřátelila s lady Milliad Loller, byla to milá paní. Avšak její dcera se vůči Lilnie chovala s podivnou nevraživostí. Dívka to nechápala, ale odmítala se tím hlouběji zabývat. Ylmidala byla mladší sestra Ylghase. Lilnia si Ylghase oblíbila, takže se s jeho sestrou rozhodně nechtěla pouštět do křížku.

Také lady Bellisa Valdon se k ní chovala vstřícně a přátelsky. Obě ženy - lady Milliad i lady Bellisa - byly velké přítelkyně. Lady Bellisa byla manželkou vévody Saryda Valdona a měla dva syny - dvojčata. Podle toho, co se Lilnia doslechla, se jeden z nich - Nalmir ucházel o Ylmidalu. Avšak ona ho odmítala.

Ylghas se s dvojčaty přátelil, ale jednou se Lilnie svěřil, že jsou to oba nafoukaní balóni. Přes nos si neviděli ani na špičky bot. Byl rád, že jeho sestra Nalmira nechce.

Dívka se nepatrně pousmála. Nikdy by si byla nepomyslela, že se jednou spřátelí s tak významnými lidmi jako byla rodina lorda Lollera nebo vévody Valdona.

Avšak v myšlenkách se znovu vrátila ke své vlastní sestře. Stále se nemohla smířit s tím, že na Eilin padl tak nebezpečný osud. Neuměla si ani představit, co všechno bude muset její sestra podstoupit. Jak se asi postaví Azgriëlovi? Copak Eilin ovládá nějakou sílu, o níž dosud neměla sebemenší tušení...?

Lilnia potřásala hlavou. Vzpomněla si na doby, kdy byly obě šťastné a bezstarostné. Kdy se společně smály a škádlily chudáka Obina. Kdy je nic netrápilo. Pouze to, které houby byly jedlé a které ne...


... Sotva desetiletá baculatá holčička běžela bujným lesním porostem, černé copy za ní divoce vlály, a košíček v pravé ručce jí nezbedně poskakoval. Vesele se smála a oči jí zářily.

"Počkej!" Volala na rezavou veverku, která před ní provokativně hopsala, jako by se stále rozmýšlela, zda vzít do zaječích či nikoli. "No tak počkej!" Volalo děvčátko, ale zvíře se nezastavovalo. Nakonec vyskočilo na blízký strom a v mžiku bylo pryč.

Dívka se pod stromem zklamaně zastavila. "Ach jo..."

"Tady jsi," vydechlo druhé děvčátko, jež ji právě celé zadýchané dohonilo. Bylo hubenější a o něco vyšší, s kaštanovými vlasy staženými v ohonu a ozdobenými velkou mašlí. Na nose mělo několik pih.

"Utekla mi," postěžovala si černovláska mrzutě.

"Ani se jí nedivím," uchichtla se brunetka vesele. Pak ukázala na sestřin košík. "Podívej se na to! Půlka hub ti vypadala!"

Eilin si zvedla košíček do výše očí. "A jejda..."

"No skvělé," mračila se Lilnia káravě.

"Nevadí, najdeme jiné," mávla Eilin ručkou a vydala se hledat další houby. Lilnia ji chvíli zamračeně pozorovala, ale pak jí šla pomoct. Sluníčko krásně hřálo, prodíralo se hustými větvemi a pozlacovalo celý hvozd. V trávě cvrkaly brouci a vzduchem se linul ptačí zpěv.

"Hele," zvolala náhle Eilin vítězně a zvedla do vzduchu velkou houbu s modrým kloboukem. "Ta je, co?"

Lilnia si houbu prohlédla. "Hmm... myslím, že není jedlá."

"Co?" Našpulila Eilin rty. "Ale co povídáš, jistě že je jedlá."

"Je to mouchovník, Eilin." Domlouvala jí sestra znalecky.

"Ne, je to sumíček." Odporovala černovláska. "Přece poznám sumíčka, ne?"

Lilnia si rezignovaně pozvdechla. "Dobře. Jak myslíš."

Eilin vložila houbu radostně do košíku a vesele se vydala dál mezi stromy. A Lilnia se sama pro sebe smířlivě usmála. Byla si jistá, že je to mouchovník, ale dobře věděla, že nemá smysl se sestrou přít.


Lilnia se nad vzpomínkou usmála. Viděla to, jako by se to stalo včera. A jasně si pamatovala, jak je potom obě bolela břicha, když si modrou houbu uvařily. Matka nebyla doma a když se vrátila, oběma vyhubovala. Houba byla samozřejmě nejedlý mouchovník.

Celou noc potom sestry běhaly na záchod.

Lilnia zavrtěla nad Eilininou umíněností hlavou. Vždycky si vedla svou a nespokojeně bručela, když jí někdo odporoval, nebo když někdo dokázal, že dívka nemá pravdu. Lilnia se potom vesele smála a sestra zuřila.

Náhle se jí zmocnil smutek. Tohle byla dávná minulost. Jejich život se od základů změnil. A nic už nikdy nebude, jako dřív...

******

Terien se zakousla do šťavnatého jablka. Seděla celá rozbolavělá a utahaná pod převislou strání a zády se opírala o její travnatou stěnu. Cítila se k smrti unavená. Nohy ji bolely a chodidla pálila. Byla zpocená a špinavá, šaty měla ušmudlané a již potrhané, vlasy zacuchané. Ještě nikdy se necítila tak... bídně.

Cesta celou zemí byla mnohem náročnější, než si představovala. A především byla dlouhá. Elfka si den ode dne připadala slabší. Spánek na tvrdé půdě jí příliš síly nedodával a navíc ji Roliand budil hodně časně, aby ušli co největší kus cesty. Létal jen když to bylo nezbytné. Terien si s obavami všimla, že se mu zranění na křídle zanítilo a začalo nebezpečně, ošklivě hnisat. To nebylo dobré. Hrozila otrava krve... A elfka se začínala o gryfa strachovat každým dnem víc a víc. Ačkoli on nedával najevo žádný strach.

Ale vypadal unavený. Vyčerpaný. A Terien připadalo, že i zhubl. A to hodně. Jedl stále méně a když ho elfka nutila, aby si šel něco ulovit, většinou se jen usmál se slovy, že nemá hlad. Avšak Terien tušila, že spíš nemá síly na lov.

Špinavýma rukama si setřela pot z čela. Vzpomněla si na věčné pohodlí svých komnat. Na přepych... na své služebné... a pak na temnotu, jež ji v Nar´doxu svírala. A byla ráda, že je tady venku. Ačkoli špinavá a vyčerpaná.

Ale volná.

Roliand ulehl naproti ní. I on vypadal vysíleně, ale stále vznešeně. Terien byla přesvědčená, že ona nyní nevypadá vznešeně ani trochu, ačkoli se o elfech povídalo, že vyzařují jakési silné, podmanivé vnitřní kouzlo a přirozenou vznešenost.

Když si vzpomněla na matku nebo bratra, dokonce i na otce a lid v Lulwëtlimu, uvědomila si, že je to pravda.

"Kde teď asi tak jsme?" Zeptala se gryfa.

"Nejsem si tak úplně jist. Ale myslím, že jsme sešli asi tak dvě míle z naší trasy na východ."

"Dvě míle?" Hekla elfka zdrceně. "Budeme tedy muset víc na západ chceme-li dojít k Nepropádanému hvozdu."

"Ano."

Terien pokývala zamyšleně hlavou. Další chůze navíc. V otevřené krajině bylo těžké se zorientovat. Všude nebylo vidět nic než donekonečna se táhnoucí zelené pláně a občas malé hájky barevných stromků.

"Vyprávěj mi něco, má drahá Terien," požádal ji Gryf nečekaně.

"Něco ti vyprávět?" Podivila se. "Ale já nemám žádný zajímavý příběh, Roliande. Neznám svět jako ty a neumím vyprávět pověsti a legendy."

"Pak vyprávěj příběh ze svého života." Pobídl ji laskavě. "Vyprávěj mi o bratrovi, jehož tolik toužíš najít... Vyprávěj mi o časech, kdy jsi ještě byla šťastná."

Elfka se zasněně usmála. Byl to však smutný úsměv. "Ano..." šeptla. "Již je to dávná doba... Tehdy jsem byla ještě dítě....


Seděla jsem na kamenné lavičce, bylo mi tehdy asi dvanáct, a vychutnávala jsem sislunečný den. Zlaté nitky žhavého slunečního kotouče se mihotavě prodíraly rudým listím korun Nar´doxských stromků, jež ohraničovaly fontánu. Naslouchala jsem tichému zurčení vody a opravdu jsem si připadala šťastná. Ještě jsem nechápala otcovo zlo... Avšak můj bratr ano.

Opíral se naproti mě o kamennou fontánu a svým křišťálovým nožem vyřezával cosi ze dřeva. Vypadal asi na patnáct, ale ve skutečnosti mu bylo mnohem víc... Vyhlížel elegantně a sebevědomě. A také takový byl.

Během let se k němu přidala i krutost a nemilosrdnost.

Pokračování příště...

 

16 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Neilin | 22. června 2012 v 13:37 | Reagovat

heej to je úžasný!!! :))
Jo první koment...

2 Vera | Web | 22. června 2012 v 13:43 | Reagovat

máš můj opravdu obrovský obdiv! :D já vím, tuhle větu už jsi určitě musela slyšet nejméně milionkrát..že? ale je to pravda :D
obdivuji všechny, kteří kdy vydali knihu a začínali jako amatéři, o kterých svět nevěděl...může se zeptat, jak se ti vlastně podařilo? Myslím proniknout do spisovatelského světa ;)

3 Ely | 22. června 2012 v 13:55 | Reagovat

Úžasné!!!!!!!!!!!!!!

4 TereezCa | 22. června 2012 v 13:57 | Reagovat

achjo, další super kapitola, která byla vynechaná..:((( Fakt by mě zajímalo proč, protože je bezvadná!! :)) skákání takhle do minulosti mě hrozně baví ;)*

5 :-) | 22. června 2012 v 14:17 | Reagovat

Těším se na další část.

6 Kája | 22. června 2012 v 14:58 | Reagovat

Týýýjooo! Takhle část byla zatím nejdelší = nejleší! :) Přeji ti aby sis tu dovolenou v Chorvatsku pořádně užila. My jedeme za dva týdny do Itálie, takže i já si užiju to pravé koupáčo! :) Přeju ti hodně sluníčka, zmrzliny a vůně moře!

7 NaMi | Web | 22. června 2012 v 15:32 | Reagovat

móc pěkný :)Fakt užasný

8 Nefertiti | Web | 22. června 2012 v 16:27 | Reagovat

Achjo. To je škoda že to nebylo v  knížce. Tahle kapitolka je vážně super a moc se těším na další část.

9 NikaRoovy | Web | 22. června 2012 v 16:43 | Reagovat

Mě tak štve že to tam nebylo... je to vážně dokonalý. Šokda, že to chtěj mít v limitu... Podle mě by mnoho fanoušků uvítalo, kdyby byly knížky mnohem tlustší... :-)

10 Elisa | 22. června 2012 v 17:00 | Reagovat

ÚŽASNÝ!!!víc se říct nedá :-)

11 Thalia | Web | 22. června 2012 v 17:51 | Reagovat

Přidám se k ostatním, máš můj obdiv :-)

12 ariven | Web | 22. června 2012 v 19:33 | Reagovat

Nádhera, škoda, že to nebylo v knížce, je blbý, že někteří lidi, co četli KM, neznají tvoje stránky a nemůžou si to přečíst... Tahle kapitola je fakt úžasná :)

13 Neilin/Aranis | Web | 22. června 2012 v 19:45 | Reagovat

GRRRH A KDY BUDE POKRAČOVÁNÍ!MICHAELO TY JSI PŘÍŠERNÁ!!!JÁ SE ASI NEDOČKAM...

14 Káťa | 22. června 2012 v 19:46 | Reagovat

Jako vždy je to další bomba.. Newim jak to děláš ale pokaždý se do těch knížek začtu víc a víc.. :D přesně i můj obdiv máš.. :D ;)

15 Kájík | 22. června 2012 v 20:05 | Reagovat

:)) Krásné.. už se těšim na pokračování.

16 Amanda | 22. června 2012 v 20:43 | Reagovat

Užij si dovču a ať tě na pláži napadají nové příběhy xDD

17 Alice | 23. června 2012 v 9:39 | Reagovat

úžasný

18 jane | 23. června 2012 v 10:07 | Reagovat

absolutně dokonalý!! nádhera!! další část prosíííím :)

19 Meilia | 23. června 2012 v 18:03 | Reagovat

já fakt miluju slova:POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ :-)

20 Anet | 24. června 2012 v 10:35 | Reagovat

Myslím, že všechna slova chvály už byla vyřčena...

21 Venea | 24. června 2012 v 12:30 | Reagovat

Je to fakt nádherný! :) docela mě mrzí že to tam nebylo../ A pořádně si to užíj v tom chorvatsku:)
PS: Na cestě někde u Zagrebu je převrácený autobus tak dávej pozor..já tam tudy včera taky jela.

22 bridesmaid dresses uk | E-mail | Web | 20. října 2012 v 6:12 | Reagovat

I happen to enter your blog with the help of Google search. To my sheer luck I got what I was searching for. Thanks.
http://www.queweddingdresses.com/

23 Katka | 22. března 2014 v 12:38 | Reagovat

Krásný, nechápu ale, proč to nemohlo bejt v knize!:(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Partneři:
Pravidla:
Majitelka stránek si vyhrazuje právo mazat nebo upravovat nevyhovující
komentáře a vzkazy, obsahují-li vulgární či urážlivá slova. . .. .
Pište česky, užívejte háčky i čárky a interpunkční znaménka.
Na veškerý obsah na těchto stránkách se vztahují autorská práva. Je zakázáno kopírovat a jinak šířit informace z těchto stránek bez písemného souhlasu autora tohoto blogu. Můžete ze stránek citovat, avšak pouze s uvedením tohoto blogu jako zdroje a s přímým odkazem.