Vzpomínky II. část - 1. díl

24. června 2012 v 13:41 | Míša B. |  KM - vynechané kapitoly
Druhá část vynechané kapitoly Vzpomínky :)




"Co je to?" Zeptala jsem se ho zvědavě a ukázala na dřevěnou věc v jeho dlaních.

"Co jako?" Odpověděl mi otázkou aniž by vzhlédl.

"Ten kus dřeva, do kterého pořád řežeš tím nožem."

Podíval se na mě šibalským pohledem. Přes tvář se mu mihl úsměv. Uhrančivé oči zdědil po otci... "Co myslíš, že to je?"

"Nevím, proto se tě ptám." Bezstarostně jsem si pohupovala nohama nad zemí. "Tak povíš mi to?"

"A co když nepovím?" Uculil se. A já se zamračila.

"Proč stále odpovídáš otázkou?"

"Možná proto, že tě rád škádlím," zazubil se, ale jen krátce. Tohle byly ještě doby, kdy jsem ho vídala smát se a usmívat často. Avšak potom jako by na radost zapomněl... změnil se. A smích vystřídal mrazivý, ledový smutek.

Stal se otcovým válečníkem.

"Ale já nechci, abys mě škádlil," našpulila jsem uraženě pusu. "Nemám to ráda."

"Proč?" Zeptal se jednoduše.

"Protože mě to rozčiluje."

"A proto to mám rád já." Opět se zazubil.

"Tak už mi to řekni," škemrala jsem nedočkavě. Ale on se pouze pousmál a dál se věnoval vyřezávání. Popuzeně jsem zafuněla a zkřížila paže. Sledovala jsem jeho klidný a naprosto nevzrušený výraz a ještě víc mě to podráždilo. Proč byl vždycky takový? Tak dokonale neproniknutelný?

"A je to," zvolal náhle, zastrčil nůž za opasek a oprášil ten kus dřeva. Pořád jsem se mračila a on ke mně přistoupil a sedl si vedle mě.

"Je pro tebe," zadíval se na mě a pak mi vtiskl do dlaně hladký, dřevěný předmět. Překvapně jsem dlaň rozevřela a úžasem vyvalila oči. Vzápětí se mi naplnily slzami dojetí.

"To-to jsi vyrobil?" Vzhlédla jsem k němu celá šťastná. Ledabyle pokrčil rameny a pohodil hlavou, jako že o nic nejde. Ale usmíval se.

Znovu jsem se zadívala na dřevěné srdce. Byla na něm vyrytá a propletená písmena T a A.

"Děkuju!" Vrhla jsem se mu kolem krku, div jsem ho neumačkala. Měla jsem ohromnou radost...

Rozpačitě mě poplácal po zádech. "To abys na mě nezapomněla, kdych někdy... no... prostě, abys nezapomněla."

"Jak bych mohla?" Kulila jsem na něho oči.

"Děti," ozval se náhle líbezný a láskyplný matčin hlas. Vynořila se na pěšině mezi stromy a s úsměvem k nám zamířila. Vždycky jsem obdivovala její vnitřní i vnější krásu... Vždycky jsem toužila být jako ona... Vypadala jako nadpozemská bohyně. Vysoká a štíhlá, černé šaty, jež jí daroval otec, se za ní vlnily jako hedvábný závoj, byly vyšívané modrostříbrnou nití a kulatý výstřih zdobily perly stejně jako dlouhé, zvonovité rukávy. Ebenové vlasy jí splívaly přes ramena v drobných vlnách, prozářené slunečním zlatem, mramorová pleť vypadala jako hebký povlak sněhu, a její zelené oči se třpytily jako smaragdy.

Přisedla si k nám a pohladila bratra ve vlasech. "Dnes je krásný den. Krásný dokonce i v Nar´doxu."

Bratr se při těch slovech zatvářil podivně vzláštně. Nedokázala jsem to identifikovat.

"Podívej, mami, co mi Awrixel vyrobil!" Ukázala jsem jí nadšeně dřevěné srdce. Matka se ho zlehka dotkla dvěma prsty.

"To jsi skutečně vyrobil, synu?" Podívala se na bratra a z její tváře sálala hrdost.

"Udělám i jedno pro tebe, matko." Slíbil jí. "Mělo to být překvapení, ale Terien dokáže všechno pokazit... že?" Střelil po mně káravým pohledem. Zahanbeně jsem sklonila hlavu.

"Ale nech ji, miláčku." Usmála se matka něžně a natáhla se ke mně, aby mě pohladila po vlasech. "Radost ji přemohla, chtěla se jen pochlubit, co jsi pro ni vyrobil."

"Ano," přikývla jsem a dotčeně na bratra pohlédla. Ten se jen krátce zašklebil.

A pak se objevil on...

Roztřásla jsem se. Bezděky jsem stiskla dřevěné srdce pevně v dlaních a zkousla si ret. Bála jsem se ho. A bála jsem se ho ještě hodně dlouho, než jsem odhalila hluboko pohřbenou něhu jeho srdce.

Sorgan vystoupil zpoza stromů a odhrnul si větve s rudými lístky z dosahu obličeje. Za ním stálo několik Temných.

I ti mi naháněli hrůzu. Avšak otec vždy říkal, že jsou tu proto, aby nás chránili...

"Je čas, Awrixeli," promluvil Sorgan svým drsným hlasem. Jeho oči mi naháněly smrtelný strach. Matka mě konejšivě objala kolem ramen. Věděla, že se ho bojím.

Vypadal stejně, jako nyní. Stejně děsivý, stejně temný. A stejně přitažlivý. Dlaň měl položenou na rukojeti meče.

A bratra přešel úsměv. Nahradil ho nejprve skleslý, poté odhodlaný a pevný výraz. Jeho tvář zkameněla a on vstal.

Matka ho chytila za ruku. Ohlédl se na ni.

"Buď opatrný, synu..." zašeptala prosebně. "A nečiň nic, čeho bys později litoval..."

"Silmalïo, paní," oslovil ji Sorgan důrazně. A já zaslechla hrozbu. "Musíme jít."

Awrixel nám věnoval poslední pohled a pak Sorgana následoval, ven do světa, učit se probouzet v sobě ukryté zlo a moc...

Učit se být netvorem.


A také se jím stal." Dokončila Terien s bolestí v duši. Zavřela oči. Potlačila slzy. Vzpomínka ji drtila, trýznila, mučila. Cítila její tlak. Ten tlak minulosti... A bojovala s ním. Přítomnost byla teď. Nikdy jindy.

"Velmi svého bratra miluješ." Řekl Roliand tiše.

"Ano." Hlesla elfka nešťastně. "I přesto, co se z něho stalo... Neboť toho netvora z něho udělal otec."

"A nyní ho hledáš."

"Musím se s ním setkat u svých prarodičů... Musím tam být..."

Roliand se na ni zadíval. Jeho pohled byl soucitný a láskyplný. "Budeš." Pronesl nakonec procítěně a Terien věděla, že je to slib.

*****

Ležela ve vysoké trávě, jež ji příjemně šimrala do obličeje, krku, paží i chodidel. Měla zavřené oči, ruce za hlavou, a tvář nastavovala slunci. Vdechovala svěží teplý jarní vzduch a užívala si něžného vánku. Vlnící se tráva jí špitala do ucha.

"Je to blázen," utrousila dívka vedle ní. Eilin otevřela jedno oko a pohlédla na svou sestru. Seděla v tureckém sedu a s nechápavým úsměvem hleděla k jezeru.

"Chce na tebe udělat dojem," opravila ji Eilin pobaveně a zase oko zavřela. Připadala si líná jako už dlouho ne.

"Udělat dojem? Na mě?" Vyjekla Lilnia posměšně. "Pff!"

Eilin v duchu zahudrovala a posadila se do sedu. Protáhla si záda a odhodila cop z ramen. Zadívala se k úzkému chatrnému molu, kde Obin zápasil se svým rybářským prutem a snažil se z jezera vylovit očividně "něco" velkého. Vypadal u toho dost komicky a dívky každou vteřinou čekaly, kdy mu útlý prut praskne.

Ale prut držel.

"Sakra," funěl Obin a zapíral se oběma nohama. "To bude macek!"

"Jestli ho dneska vůbec vylovíš," utrousila Lilnia pochybovačně a Eilin se uchechtla.

"Jen se smějte!" Hulákal Obin celý zadýchaný. "Pak budete jen valit bulvy, až toho obra vytáhnu!"

"Jen aby to nebyl žralan a nepřipravil tě o část těla, až s ním budeš zápasit." Smála se Eilin.

"Ha-ha!" Bručel Obin a pak náhle vykřikl, prut sebou dvakrát silně cukl a mladík zahučel do vody rovnou po hlavě.

Dívky propukly v hurónský smích. Ale když se Obin nevynořoval, dostaly trochu strach. Zvedly se a přiběhly na kraj mola. Lilnia si klekla a nahnula se nad zčeřenou hladinou.

"Kde je?" Strachovala se Eilin.

"Nevím," zamumlala Lilnia vystrašeně. A vtom se Obin prudce vynořil, rozstříkl kolem sebe vodu a zmáčel Lilnie obličej i vlasy.

"Á, to snad ne," hudrovala.

"Zmetek," nadával zase Obin a Eilin se náramě bavila. Nikdy se tolik nenasmála jako právě s nejlepším přítelem.

"Takže tě pokořil," pokyvovala černovláska soucitně hlavou. "Jak smutné."

"Fakt vtipný," bručel Obin a sápal se ke břehu. Lilnia si ždímala vlasy. Dívky zamířily zpátky na louku a svalily se do trávy. Obin, celý mokrý, jen z něho sršela voda, se usadil vedle nich.

"Nic si z toho nedělej, Obine," chlácholila ho Eilin pobaveně. "Aspoň ses nám zase postaral o dobrou zábavu."

"To teda jo," uchichtla se i Lilnia. Mladík se zašklebil.

"No jo, to by vám šlo, co? Utahovat si ze mě."

"Utahovat?" Zatvářila se Eilin na oko dotčeně. "To nikdy!"

"Jasně, svatoušci, co?" Nepřestával se Obin křenit.

"Tak už se nečerti, kamaráde," poplácala ho Lilnia po zádech. "Vždyť my tě máme rády." Zazubila se. Obin se trochu pousmál.

"No vážně," přidala se Eilin. "Co bychom si bez tebe počaly?"

"To máte pravdu," prohlásil nadutě.

"Jasně," usmála se Eilin a natáhla k němu ruku, aby se dotkla jeho dlaně. Lilnia na jejich spojenou pěst přidala i tu svou.

"Navždy přátelé," řekla Eilin pevně a Obin s Lilniou se zazubili.



 

10 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Kája | 24. června 2012 v 14:01 | Reagovat

Huu! Ještě nikdy jsem neměla první komentář! Úúúúža! Chci DALŠÍ! :D

2 Nefertiti | 24. června 2012 v 14:07 | Reagovat

Nádhera! Opravdu krásné :) Škoda že to nebylo v knížce. U Sorgana jsem se málem zase rozbrečela...

3 Misao | 24. června 2012 v 14:35 | Reagovat

Velká škoda, že to nebylo v knížce. Krása, nádhera, úžasný. Nepíše se splívaly po L tvrdy y ?

4 ariven | Web | 24. června 2012 v 14:35 | Reagovat

No teda... Já zírám, Míšo! Úžasný, hlavně ta první vzpomínka byla prostě skvěle napsaná, úplně jsem cítila ty emoce...
Tahle kapitola by si zasloužila být v knížce!

5 parala | 24. června 2012 v 14:35 | Reagovat

super! Míšo, ty jsi nejela do chorvatska?

6 ariven | Web | 24. června 2012 v 15:07 | Reagovat

[5]: myslím, že jela, akorát nechala přednastavené vydání :) já to taky občas dělám :D

7 jane | 24. června 2012 v 15:41 | Reagovat

super :) bude ještě 3 část? jestli jo, doufám že je přednastavená :D

8 Neilin/Aranis | Web | 24. června 2012 v 15:54 | Reagovat

boží

9 Amanda | 24. června 2012 v 17:01 | Reagovat

Krásný, ta část s Terien by mohla být i Terienina minulost.:D

10 NikaRoovy | Web | 24. června 2012 v 17:08 | Reagovat

To je nádherné! Štve mě že je to vynechané :/ :-)

11 Lily | 24. června 2012 v 17:19 | Reagovat

úžasný taková škoda že je to vynechané,to bylo od Awrixela moc pěkný že jí dal to srdce. Jak jen to děláš že píšeš tak úžasně,jako bych tam byla.

12 Anet | 24. června 2012 v 20:27 | Reagovat

Pěknýýý!

13 Kája | 24. června 2012 v 21:25 | Reagovat

[6]: Nebo je na hotelové wifině. Tak já to taky občas dělám... :)

14 endiytss | 25. června 2012 v 20:35 | Reagovat

KRÁSNÝ!!!!

15 Kaja | E-mail | 16. července 2012 v 23:50 | Reagovat

Užasne,ale vrta mi hlavou jedine ze Neilin je vlastne Eilin?a Lilnia je Leja?? ja sem uplne zmatena:DDD,ale bylo to uzasneee nic suprovejsiho jsem necetla az na tvoje kdihy xD

16 Kaja | 16. července 2012 v 23:51 | Reagovat

knihy*

17 mother of the bride dresses | E-mail | Web | 20. října 2012 v 6:07 | Reagovat

A. A pair of slippers
http://www.yeardress.org/

18 Thunder | E-mail | 1. března 2013 v 20:05 | Reagovat

Užasný ,nádhera ,suprový ,boží,překrásný,kouzelny,kurna tak ,ale proč to nebylo v knížce?.)))

19 Katka | 22. března 2014 v 12:51 | Reagovat

Hezký, hlavně ta první vzpomínka. To by si zasloužilo být v knížce.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Partneři:
Pravidla:
Majitelka stránek si vyhrazuje právo mazat nebo upravovat nevyhovující
komentáře a vzkazy, obsahují-li vulgární či urážlivá slova. . .. .
Pište česky, užívejte háčky i čárky a interpunkční znaménka.
Na veškerý obsah na těchto stránkách se vztahují autorská práva. Je zakázáno kopírovat a jinak šířit informace z těchto stránek bez písemného souhlasu autora tohoto blogu. Můžete ze stránek citovat, avšak pouze s uvedením tohoto blogu jako zdroje a s přímým odkazem.