úryvky PJ

Úryvky z Poselství jednorožců

9. ledna 2010 v 13:11 | Míša B.

STRÁŽCI DOBRA

"Ti elfové, musela to být stráž, co měla doprovázet princeznu." Odtušil mladík. Z bádání ho však vyrušil nějaký zvuk; tiché zašumění písku. Otočil se a zalapal po dechu. Za ním stála vysoká a štíhlá dívka s napnutým lukem a šípem připraveným vystřelit. Jasně bílé vlasy měla svázané na temeni hlavy do dlouhého ohonu, jen jeden tenký pramínek jí spadal do světlého, úzkého a ostře řezaného obličeje.
"Elfka…?" Vydechl s úžasem, i když se snažil nedávat ho příliš najevo. Nikdy žádného elfa neviděl. Ostatně jako každý.
Probodla mladíka chladným pohledem skelně zelených, výrazných očí. "Kdo jsi a co tu hledáš?" Řekla to tak sebejistě a klidně, že mladíkovi bylo hned jasné, kdo to je. Elfská bojovnice.
Elfka vypadala opravdu krásně. Na mladíka působila lehce a nedostupně. Připadala mu bezchybná, jako kdyby ji někdo vytesal z toho nejčistšího a nejprůzračnějšího kamene. Jako by byla vytesaná z ledu.
"Není důležité kdo jsem, přišel jsem vás varovat. Ale jak vidím, je už pozdě…" odpověděl jí. Poznal, že na ni udělalo dojem, jak klidně a vyrovnaně to řekl. Ještě pořád měl přes hlavu kápi, takže mu pořádně neviděla do tváře, to ji zřejmě znejišťovalo. Nevěděla, co může od toho tajemného muže čekat. Navíc měl u pasu meč a bylo jisté, že ho umí použít.

>**<

Harpie dvakrát silně máchla křídly, nabrala výšku a zmizela jim z očí někam vysoko za mraky. Veragin tušil, že to není konec. A bohužel se nemýlil. Harpie se náhle obrovskou rychlostí snesla z oblak přímo před ně s ohlušujícím pištěním a chtivě po nich natahovala drápy. Všichni sebou leknutím škubli a prudce zatáhli za otěže svých koní, aby je ubrzdili. Ti poplašeně řehtali a mírně se vzpínali, až zastavili těsně před pařáty podivné harpie, která se vznášela sotva metr nad zemí a tvář se jí zkřivila v potěšený úšklebek.
Aranis na nic nečekala a natáhla ruce do vzduchu. Veragin na ni udiveně zíral a nechápal, o co se pokouší. Ale záhy mu to hned došlo. Slyšel jen, jak Aranis zašeptala něco jako "Eruw keli" a z dlaní nad hlavou jí náhle vyšlehly ozařující bílé paprsky, které Veragina, ostatní i harpii téměř úplně oslepili a zalily vše kolem do nepropustného bílého světla. Pak se jejich bílá záře začala pozvolna měnit na oslňující zelenou. Ta náhle ustala a Aranis v rukou držela jakousi pulzující zářivě zelenou energii, jenž jí omotávala paže jako mlhavý třpytivý had, a jeden z jeho konců stále stékal elfce po rukou až k rameni a druhý konec přecházel v obou jejích dlaní do koule obrovské energie.
Aranis při tom ani nemrkla a zrak upínala přímo na harpii před sebou, jež hlasitě vřískala a vyděšeně to celé pozorovala. Nakonec Aranis příval zářící energie vypustila z dlaní a oslňující paprsek zeleného světla okamžitě zasáhl harpiino tělo. Ohromnou silou ho srazil k zemi, kde ho celé pohltil a připoutával k půdě, jako nějaké mlhavě zářící zelené provazy, které se pomalu roztékaly po celém jejím vzpírajícím se těle.

ZRÁDNÉ HORY DRAGOR

"Tiše!" sykla Lavril a opatrně se postavila. Sáhla pro svůj bílý luk s překrásným křišťálovým zdobením a elfskými znaky a pomalu se chystala zasadit šíp do tětivy.
"Co je to?" zašeptal, teď už zcela probuzený Falien.
"To nevím," šeptla Lavril a natáhla tětivu.
"Ocenil bych, kdybyste ten luk dala dolů, madam," ozvalo se z místa, kde zářily ty dvě oči. Lavril překvapeně zamrkala a vyměnila si udivený pohled s Veraginem. Na to se ze tmy vynořila hlava, dlouhé nohy, štíhlé tělo a pak chundelatý ocas. Před nimi stála jakási kočka, bez mála stejně velká jako dospělý vlk a bedlivě přejížděla svýma žlutýma, uhrančivýma očima z jednoho na druhého.
"Co- kdo jsi?" zajímal se Falien a se zájmem si to stvoření prohlížel. Ta kočka měla jemnou podlouhlou hlavu a uši, mezi nimiž vyčnívaly pod sebou dva černé rohy. Štíhlé chlupaté tělo oplývalo jakousi elegancí a dlouhé ladné nohy zvířeti jen přidávaly na kráse a ušlechtilosti. Srst měla azurově modrou barvu, jen špička ocasu, tlapky, uši a srst kolem očí a čumáku byla černá.
"Kdo jsem?" zamrkala udiveně kočka, i když to vypadalo, že svůj údiv jen předstírá. "Cožpak to není zjevné? Jsem kočkoroh. Tedy, vyšší vývojová forma kočkoroha, samozřejmě. Jmenuji se Leo." Vysvětloval ledabyle a šokovaných výrazů před sebou si vůbec nevšímal. "Matka mě pojmenovala po naší řece, která pramení pod horami. I když ona neustále tvrdí, že ta řeka byla pojmenována po mě, no není to směšné?"
Nikomu to však směšné nepřišlo. Civěli na to stvoření, které tvrdilo, že je kočkoroh, jako na něco zcela nemyslitelného. První se vzpamatoval Snížek.
"Ty- ty že jsi kočkoroh?" pípl a nevěřícně si ho prohlédl. Leo se na něj s úsměvem podíval, vznešeně se posadil a stočil svůj chlupatý ocas kolem těla. "No ovšem, že jsem kočkoroh, bratře."
"Ale- ale… to je blbost. To já jsem kočkoroh a ty vůbec nevypadáš jako já!" zakvičel stále šokovaný Snížek a ostatní jen napjatě poslouchali. Leo se posměšně uchechtl a upřel na Snížka své pronikavé žluté oči. V mírném světle doutnajících uhlíků a záři jednorožcova těla vrhala Leova srst různé odstíny azurové modři.
"Ale jak bych mohl vypadat jako ty, můj drahý bratře? Cožpak už jsem neříkal, že jsem vyšší vývojová forma?"
"Ale co to znamená?" zaječel teď už vztekle a netrpělivě Snížek a Leo na něj zaskočeně vykulil oči.
"Co to znamená? Copak ty nevíš, co to znamená?"
"Ne, tak to teda nevim!"
"No přeci, že jsem na vyšším vývojovém fyzickém i myšlenkovém stupni. Zkrátka jsem si vybral svou zdatnější fyzickou podobu." Vysvětloval Leo, přičemž mluvil, jako kdyby předčítal z nějaké odborné encyklopedie.
"Eh- co?" hekl Snížek, ale to už se do toho konečně vložil i Veragin. "Počkej! Takže ty chceš říct, že tady Sníh, může taky vypadat takhle, totiž jako ty?"
"Sníh?" protáhl výsměšně Leo, ale Veraginovu otázku jakoby přeslechl.

>**<

Kirlop se po něm ohnal mečem, ale Zektor ho sekyrou snadno rozpůlil. Šokovanému netvorovi zůstala v tlapě jen rukojeť a část uťatého meče. Než se kirlop stačil vzpamatovat, kentaur mu sekyru zabodl do prsou. Silná zbraň hladce projela brněním a téměř okamžitě netvora usmrtila.
Zadýchaný Zektor se rozhlédl kolem sebe. Prohrávali. Netvorů bylo příliš. Všude, kam se podíval, viděl jen masakr. Viděl své druhy, jak padají k zemi... Jejich zohavená těla... oči dokořán, bez života... Viděl umírat vojáky.... slyšel jejich zoufalý křik.... odvahy, které uhasínaly spolu s nimi...
Netvorové už dávno pronikli do města. Boj se přenesl tam. Walos bylo tak i tak dobyto.
Zektor pohlédl k obloze. Nebe se barvilo do inkoustových a purpurových barev. Slunce zapadalo a zalévalo tak celou krajinu rudozlatavou září. Den byl u konce a bitva také.
"ZPÁTKY!!" zavelel Zektor svým mužům. "ZPÁTKY NA HRAD!"
Několik vojáků a kentaurů v jeho blízkosti na něj zmateně pohlédlo.
"NO TAK ZPÁTKY! ZTÁHNĚTE SE!" řval dál Zektor a rozběhl se napříč bitvou mezi domy. "ZPÁTKY NA HRAD! ZPĚT K SANTIEL!"

ZÁCHRANA LILANDGARIE

"Lavril!" Temas ji chytil kolem pasu a pokoušel se ji odtáhnout od řeky, ale stvoření se odmítalo vzdát. Vydalo dlouhý a pronikavý zvuk, jako směs prskající kočky a sykotu hada. Štíhlé, ale očividně silné prsty pevně sevřely Lavriliny paže a vzápětí zatáhly tak prudce, až elfka málem opravdu spadla do vody. Avšak Temas ji nepustil a tvor znovu výhružně zasyčel. Odkapávala z něho voda a páchl rybinou. Eleas se od něho pokoušel Lavril také odtrhnout, ale tvor chrčel a tahal ji k sobě tak úpěnlivě, až jí začaly namodrávat paže. To už to Falien nevydržel a ohnal se po něm svým mečem, že div neusekl Lavril ruku.
"Faliene! Já se svých končetin vzdát nechci!" vyjela na něho elfka zděšeně.
"Promiň!" křičel a při představě, jak ten netvor mizí pod hladinou s Lavrilinou useknutou rukou, se mu udělalo trochu mdlo. Opět ale pozvedl meč a ohnal se jím po tvorově žaludku. Ten se mu jen taktak vyhnul, čímž Lavril strhl ještě více k sobě, takže teď stála na samém kraji břehu. Kdyby ji nyní Temas pustil, spadla by do řeky i bez snahy onoho tvora.
"Už ji dlouho neudržím!" hekal kentaur a jeho mohutná kopyta se zarývala do země, jak se zapíral nohama. Ten vodní tvor měl ohromnou sílu.
"Eleasi!" křikl na elfa zoufale Falien. "Co uděláme?"
Eleas se tvářil stejně bezradně. Nakonec ale zvolal: "Usekni mu ruku!"
"Co?"
"Usekni mu ruku!"
 
 

Reklama
Partneři:
Pravidla:
Majitelka stránek si vyhrazuje právo mazat nebo upravovat nevyhovující
komentáře a vzkazy, obsahují-li vulgární či urážlivá slova. . .. .
Pište česky, užívejte háčky i čárky a interpunkční znaménka.
Na veškerý obsah na těchto stránkách se vztahují autorská práva. Je zakázáno kopírovat a jinak šířit informace z těchto stránek bez písemného souhlasu autora tohoto blogu. Můžete ze stránek citovat, avšak pouze s uvedením tohoto blogu jako zdroje a s přímým odkazem.